pokus o systematický popis

charakteristika

  • trvalé soužití dvou partnerů, zpravidla spojené s dětmi nebo s jinými členy rodiny či společné domácnosti
  • vzniká na základě dobrovolného rozhodnutí obou partnerů
  • v průběhu času se mění vnitřní podmínky i z vnějšku působící vlivy okolí

prvky a vazby

  • partneři A a B
  • souhrn všeho, co každý z partnerů považuje v soužití za důležité (+)
  • souhrn všeho, co každému z partnerů na soužití vadí (-)
  • souhrn všeho, co každému z partnerů na soužití chybí (-)
  • individuální vyhodnocení výše uvedených souhrnů ze strany partnerů - faktory XA a XB (skóre + a -)

faktory XA a XB jako kritická podmínka pro fungování

  • nikdy nic není dokonalé a tak "šťastné a spokojené manželství" lze považovat pouze za ideální cíl, protože v reálném životě má určitě každý z partnerů svoje vlastní položky "důležité - vadí - chybí"
      
  • každý člověk a tedy i oba partneři mají svoje individuální vlastnosti, které sice nejsou stále stejné, ale možnost, že by se jednomu z partnerů podařilo toho druhého úspěšně změnit "k obrazu svému" není moc reálná - proto je nutno ho přijmout takového, jaký je a tak získat základnu pro vyhodnocení svého faktoru-X
      
  • "štěstí, spokojenost, motivace a pod." nejsou objektivní jevy, ale vnitřní pocity, které každý vnímá, resp. si sám tvoří naprosto individuálně - k tomu určitě také platí, že zvenku viděné "spokojené manželství" může z pohledu jeho účastníků mít řadu problémů - proto je potřeba se oprostit od zmíněných pocitů i srovnávání a pokusit se vyhodnotit svůj faktor-X pouze dle výše uvedených souhrnů    
      
  • vyhodnocení faktoru-X je zvážení skóre kladných a záporných jevů ve vztahu - každý ovšem jinak vnímá míru toho, co mu vadí nebo chybí i důležitost možnosti uplatňování vlastních pracovních či jiných ambicí a představ, zodpovědnosti za klidné rodinné prostředí pro malé děti, za podporu partnera nebo rodičů ve stáří či nemoci a pod.
      
  • kladný faktor-X signalizuje fungující vztah, ale záporná hodnota nemusí vždy hned znamenat důvod pro jeho opuštění - podstatné totiž je, že položky "důležité - vadí - chybí" rovněž nejsou objektivní jevy, ale také pouze vnitřní pocity, takže záleží jen na tom, jakou váhu jim člověk sám přizná - některé věci, co vadí nebo chybí lze brát s jistým nadhledem, řada podmínek se mění v čase (ambice či volnočasové zájmy, zaměstnání, bydliště, děti rostou, atd ...) a v neposlední řadě je možné místo neúspěšných přímých pokusů o změnu chování partnera zkusit vhodně volenou nepřímou vlastní iniciativu, příp. dílčí náhradní řešení (nikoliv "náhradním partnerem", ale např. nějakou alternativní smysluplnou aktivitou a pod.)

ČeV - červenec 2018

 

Konkretní příklad z vastní zkušenosti:
   Manželka dělí ženy v zásadě na dvě skupiny - jedna prý je od přírody víc orientovaná na potomstvo a druhá na partnera. Sama se řadí k té první a řekl bych, že na tom něco bude. Občas mě to potrápilo, ale pak jsem si zvykl, takže máme tři generace potomstva a spolu přiměřeně fungujeme bez asi 2 měsíců už 60 let. 

ČeV - doplněno v červnu 2020