Narodil jsem se 9. března 1938 v Opavě. Vzhledem k následným událostem to nebyla nejvhodnější doba pro start do života. Táta byl právník, úředník na berní správě, máma profesorka češtiny a němčiny na českém gymnáziu.

@@@ novinky & komentáře | Případová studie

   Informace vždy byly, jsou a i nadále budou velice silným nástrojem, který může významně ovlivňovat chování lidí. Počínaje šamanskými výklady přírodních jevů, přes všechna malá i velká náboženství a politický fanatizmus, až po působení současných masových médií a reklamy.

   Po maturitě se samými jedničkami jsem tedy na podzim roku 1956 v Praze nastoupil ke studiu na strojní fakultě, kde mě s ohledem na ty jedničky udělali studijním vedoucím. Tam už byla matematika složitější - derivace mi moc neříkaly a integrály evokovaly spíše symbol hudebního festivalu Pražské jaro.

@@@ novinky & komentáře | Případová studie

Motto:
   "Hoši, ničemu a nikomu nevěřte, ale běžte se podívat ..."
                                                                                       Otakar Maštovský (1900-1985)

@@@ novinky & komentáře  |  autor: Vlastimil Čevela

  turbina oradea Tehdy to tak nikdo nepojmenoval, ale samostatná práce v projekci První brněnské (IBZKG) byla perfektní praktickou výukou systémového přístupu. Firma tehdy bývala generálním (v tuzemsku) či hlavním (v zahraničí) dodavatelem na úrovni technologie parních elektráren nebo tepláren. To znamená, že podmínky na vyšší, obecnější úrovni, tj. umístění a výkon, druh a přísun paliva i zapojení do energetické sítě a financování už byly předem dány.

   Naší náplní byla kompletace dodávky technologické části a definování jejich vazeb na část stavební. Tu jako celek zajišťovala příslušná stavební firma, takže pro nás to byly vazby na "podstatné okolí" (O). Okolí, pro které bylo nutno definovat vazby, zahrnovalo též vybrané díčí celky, v případě popisovaného projektu dodávané Rumunskou stranou a propojení na existující, resp. později i budoucí výrobní bloky.

   Dřevěný barák u silnice na kopci na předměstí ve Slatině, 4 lidé na pokoji, kteří se s ohledem na směny ani nepotkávali, jeden stůl, u stropu žárovka, každý z nás měl postel, židli a vysokou dílenskou šatní skříňku - v Třebíči žena, která už čekala dceru. Tak vypadaly výchozí podmínky při nástupu inženýra s čerstvým diplomem do praktického života.

@@ novinky & komentáře | Případová studie | autor: Vlastimil Čevela

   Přesně to už nevím, ale odehrálo se to, když jsem se jako absolvent techniky po nástupu v projektovém odboru IBZKG* trochu rozkoukal, takže jsem samostatně kreslil výkres kotelny pro teplárnu Duslo Šala.

V době "pražského jara 1968" mi bylo 30 let, pracovně jsem dosáhl zajímavé pozice samostatného projektanta, ale v dobovém kontextu jsem jako "nestraník" patřil do druhořadé kategorie. A tak mě natolik oslovilo tehdejší demokratické oživení s perspektivou nápravy dosavadních poměrů, že jsem "u toho chtěl být" a přihlásil jsem se do KSČ.

Hned v roce 1970 byly prověrky, při kterých mě vyškrtli ze strany a tím jsem se dostal až mezi lidi třetí kategorie. V rámci podnikového ředitelství Ingstavu to naštěstí kromě ztráty možnosti postupu nemělo žádné jiné důsledky, ale pravdou je, že mi to účinně zablokovalo několik pokusů o získání přiměřeného místa v jiném podniku. Interně se to v mém případě za těch 20 let projevilo vlastně jen dvakrát. Poprvé v roce 1974, když odešel šéf, který mě přijímal a měl jsem jako jeden z vedoucích programátorů-analytiků postoupit z pozice 2. zástupce vedoucího VS na 1. zástupce a řekli mi "ty máš bratra v emigraci a jsi vyškrtnutý ze strany, tak jsme tě ani nenavrhovali".

   Podruhé to bylo v roce 1986, kdy jsem řídil přechod Tesla 200 na EC 1026 všech 5 analyticko-programátorských oddělení (celkem asi 20 lidí). Vedoucí provozu a stranické skupiny VS, spolu s předsedou celozávodního výboru KSČ na jednání u ekonomického náměstka předložili vedoucímu VS (nestraníkovi) požadavek, že má moji pozici převzít kolega, systémový programátor. Byl to straník, který dal výpověď a protože by to oslabilo pozici strany ve VS (z 50 lidí jich bylo jen pár), tak ho chtěli vyšší funkcí uplatit, aby neodcházel. Na poradě vedení nám to šéf otevřeně přednesl s tím, že "ale plat by ti Vlastíku zůstal ...". Všichni vedoucí oddělení, které jsem řídil se jednoznačně postavili proti, protože dobře znali rozdíl mezi potřebnou a nově navrhovanou kvalifikací. Detaily dalšího vývoje jsem neznal, změna se neuskutečnila a kolega odešel - byl to však pro mě důvod k vážnému zamyšlení.

   Národní podnik (n.p.) Ingstav Brno tehdy ve svém oboru patřil k největším republice a v jeho vedení byl velice výraznou osobností ekonomický náměstek podnikového ředitele Ing. Antonín Fornůsek. Díky němu měl Ingstav jako jeden z prvních ve stavebnictví svůj podnikový počítač (Tesla 200, instalace 1971) a kvalifikované personální vybavení výpočetního střediska (VS). Na přelomu let 1969/1970 kromě dalších lidí nastoupilo do VS asi 8 inženýrů, kteří měli jako hlavní náplň analyticko programátorskou přípravu.   Do VS Ingstav Brno jsem nastoupil počátkem listopadu 1969 na pozici jednoho z vedoucích programátorů-analytiků a současně 2. zástupce vedoucího VS, kterým tehdy byl kamarád Vilém Drkal. Ten už měl zkušenosti s nalýzou i s programováním na Minsku 22 pro ZKL Líšeň a tak mě občas dával nějaké základní lekce, ale prakticky jsem moc nechápal, o co vlastně jde. V krátké době do mojí skupiny nastoupili též dva mladší kolegové: Václav Havelka - čerstvý absolvent stavební fakulty VUT, který měl ze školy částečnou zkušenost (asi na MInsku) s programováním rámů u prof. Drahoňovského a Jaroslav Karas, který se už také někde s počítačem setkal. Jako šéf jsem byl proti nim programátorsky v nevýhodě, ale o tom, co nás čeká v oblasti analýzy a kolem počítače Tesla 200 s programovacím jazykem Cobol jsme společně nevěděli nikdo nic.

   To se však velice rychle změnilo, protože současně nastupovali další noví kolegové a polovina z nich ještě do Vánoc absolvovala 5-týdenní základní školení ÚVT Tesla v Železném Brodě. My ostatní jsme pak na stejné školení odjeli hned počátkem ledna. Na kurzu programovacího jazyka Cobol pak už byl pouze kolega Josef Gogela (spolužák V. Havelky z VUT), který nás ostatní s jeho základy seznámil během týdne interně. 

   Události a okolnosti, které vedly ke vzniku portálu prog-story.technicalmuseum.cz s virtuální expozicí "Historie programování a VT u nás" vlastně začaly před mnoha lety v

   Několik kolegů mělo dílčí zkušenosti s počítačem Minsk 22 a tři čerství absolventi VUT u prof. Drahoňovského počítali rámy, ale o hromadných datech ve stavebnictví ani o podniku, který nás zaměstnal, jsme nevěděli nic. Měli jsme však dost mladického elánu a perspektivu práce na novém moderním počítači srovnatelné evropské úrovně.

Zadání pro I. etapu bylo stručné a jasné:

  • získat základní znalosti o počítači na několikatýdenním školení ÚVT Tesla V Železném Brodě a naučit se COBOL
  • analyzovat již řadu let probíhající centrální DŠ zpracování vybraných podnikových dat v externí strojně početní stanici
  • převést zpracování z DŠ na decentralizované pořizování přes 8-stopé děrné pásky a centrální počítač Tesla 200

   S čistým svědomím lze konstatovat, že se nám na základě velice intenzívní práce v průběhu roku 1970 a první poloviny 1971 podařilo zadání splnit ve všech bodech. Prakticky hned po instalaci někdy v létě 1971 bylo dosavadní DŠ zpracování zrušeno, děrování pásek probíhalo na závodech a počítač na podnikovém ředitelství v Brně jel na tři směny, včetně sobot a nedělí.

   Koncentrované nasazení programátorského ladění již v průběhu předinstalační přípravy a samozřejmě pak v režimu rozsáhlých termínovaných rutinních výpočtů však vedly k trvalým problémům s přístupem k dostatečnému množství strojového času. Počítače Tesla 200 tehdy byly jednoprogramové a bez disků, tj. pouze s možností sekvenčního magnetopáskového čtení a zápisu dat, což bylo velice časově náročné. Např. jenom zpracování agendy materiálové evidence* zabralo měsíčně kolem 100 hodin a překlad a sestavení trochu většího programu COBOL trval i 45 minut.

   Na materiálovou evidenci jsme byli tři a pokud bychom měli osobně dohlížet na průběh rutinních výpočtů, jak bylo tehdy ve většině VS běžné, tak by to bylo časově neúnosné. Také to byla agenda s asi největším rozsahem tisků sestav. A tak došlo k tomu, že jsem se vlastně již od roku 1970 pod tlakem okolností kromě své konkretní práce věnoval i vývoji nových technologií. Jejich cílem bylo obecně přispět k racionalizaci analyticko programátorské práce i provozu VS.

   Ve spolupráci s vedením i provozem a s podporou kolegů jsme mezi prvními v republice zavedli ve větším měřítku strukturované programování a provoz zavřených dveří pro rutiny i laděni a následně též řadu dalších inovací. Podstatné věci jsme publikovali - v únoru 1975 vyšel v MAA souhrnný článek a v dubnu téhož roku jsme pak uspořádali hojně navštívený seminář. Nutno zmínit, že v té době počítače u nás teprve začínaly a tak byly k dispozici minimální znalosti a zkušenosti o jejich nasazení v podnikové praxi. Nebyla všeobecně dostupná literatura a vysoké školy teprve začínaly vychovávat budoucí absolventy. Hlavním zdrojem informací tak bylo účelová výměna konkretních informací přímo mezi podniky a nově vznikající odborné semináře.

   Zachovaná prezenční listina téměř 200 účastníků ze zmíněného semináře a sbírka asi 150 Úvodních listů externích kontaktů z individuálních konzultací dokládají, že VS Ingstav v té době patřilo mezi velice významná konzultační místa. Témata nebyla jen ze stavebnictví, ale týkala se především analyticko programátorské práce a provozu obecně. Pravdou taky je, že v oblasti hromadných dat se v té době prakticky ve většině podníkových VS napříč obory začínalo velice podobně s individuálními ekonomickými agendami - základní prostředky, materiál, účetnictví atd.

>>>^  1975-1987 - Konzultační činnost VS Ingstav Brno
>>>^  1971 - Materiálová evidence v n.p. Ingstav Brno

  

 

ROZPRACOVÁNO - - -

 

- - - předpokládá se popis prvních kroků v uvedeném období - - -

ČeV, září 2017

 

   Náš podnik Ingstav Brno nejprve ještě neměl počítač, a tak jsme od jara 1970 ladili programy v Cobolu na počítači TESLA 200 v brněnském závodě PORS* na ulici Zubatého.

   Odehrálo se to někdy v první polovině 70-tých let na podnikovém ředitelství n.p. Ingstav Brno. Jako vedoucí programátor-analytik jednoho z oddělení VS jsem byl současně druhým zástupcem vedoucího a z titulu této fukce jsem byl spolu s ním, vedoucím účtáren a dalšími předvolán "na kobereček" k ekonomickému náměstkovi podnikového ředitele.


Databáze sborníků Programování a Tvorba softwaru

   Díky výše uvedeným výsledkům a kontaktům v rámci VS Ingstav jsem se setkával s řadou zajímavých lidí a měl jsem možnost více či méně aktivní účasti na velkých seminářích té doby (Algoritmy vo výpočtovej technike, SOFSEM '75 a dalších ...). Jako nejvýznamnější a postupně přímo "srdeční záležitost" se ukázalo pozvání k zahajovacímu referátu druhého ročníku semináře Programování počítačů III. generace 1976 v Havířově.

   Praktické zaměření na výkonnou podnikovou sféru, velké množství užitečných informací od chytrých lidí, možnost široké diskuze a maximální zaujetí všech zúčastněných mě oslovilo natolik, že jsem do Havířova a později Ostravy se svými příspěvky každoročně jezdil dalších více než 30 let.

   Mezitím došlo ke změně poměrů v roce 1989, k zániku podniku i VS Ingstav a v letech 1990-2003 k úspěšnému fungování vlastní firmy "ČEVELA Programátorské služby COBOL", ke které mě ostravský seminář přímo inspiroval. Protože jsem došel k přesvědčení že ucelený soubor psaných informací z havířovsko-ostravských seminářů je vlastně cenný historický artefakt, tak jsem nejen uchovával sborníky ze všech ročníků, ale též navrhl jejich digitalizaci, aby toto intelektuální dědictví bylo šířeji zpřístupněno.

   Když se ukázalo, že na to pořadatelé nemají peníze, tak jsme spolu s dávnými profesními kolegy od r. 1975 (Branislav Lacko z Lysic a Emil Kopčil z Ostravy) vlastními prostředky zafinancovali naskenování a úpravu asi 6000 stránek sborníků z let 1975-1997. S využitím ověřených technologií ze své firmy jsem k tomu vytvořil programové vybavení pro zpřístupnění i vyhledávání a ve spolupráci s pořadateli konference jsme ke 30. ročníku semináře v roce 2004 vydali CD s kompletními texty všech příspěvků a současně je prezentovali i na webu.

   Nabídka fyzické a digitální sbírky sborníků z Havířova a Ostravy byla spolu s výše popisovanými zkušenostmi základem pro spolupráci s Technickým muzeem v Brně, dojednané s kolegou Jaroslavem Pipotou a smluvně uzavřené na podzim 2014. V jejím rámci jsme pak s Branislavem Lackem a s pomocí dalších lidí dokompletovali sborníky do 40. ročníku a ve dvou fyzických sadách tam předali k trvalému uložení. Na portále TM prog-story je uložena i jejich digitální verze a v současné době probíhají práce na přípravě katalogizace jednotlivých příspěvků, která by usnadnila jejich zpřístupnění.

>>>^  2004 - 30 let informací, inspirace a interakce - Tvorba softwaru a Programování Ostrava
>>>^  2015 - Předání tištěných sborníků Prog-Tsw 1975-2014 vč. CD 2004 do Technického muzea v Brně
>>>^  1975-2014 - PROGRAMOVÁNÍ a TVORBA SW - sbírkový soubor

   Na více než 30 ročnících seminářů Prog-Tsw v Ostravě jsem se vždy prezentoval jako veliký fanda Cobolu, po roce 1989 jsem dokonce na jeho profesionální podporu měl 13 let i vlastní firmu. Takže se ani nedivím, že mi kolega Josef Prause s lakonickou otázkou "co na to říkáš?" poslal odkaz na článek se stovkou diskutujících:
stackoverflow.blog/2020/04/20/brush-up-your-cobol-why-is-a-60-year-old-language-suddenly-in-demand/  !!!

   Začnu tím, že aktuální informace, z dubna 2020, kdy v některých státech USA mají problémy se získáním specialistů, kteří by uměli Cobol, je asi překvapením pro příslušné šéfy a trošku senzace pro širší programátorskou komunitu. Pokud ale člověk podrobněji sleduje celosvětové trendy, konkretně měsíčně aktualizovaný www.tiobe.com/tiobe-index tak ví, že v roce 2015 se zájem o Cobol po několik měsíců objevoval dokonce v první dvacítce programovacích jazyků. Letos se držel na 26. místě a současný zvýšený zájem se na začátku května projevil postupem na pozici 25.

 

   Moje vlastní mezinárodní zkušenost představuje nějakou stovku zájemců o Cevela MX COBOL - free compiler: cev.cemotel.cz/cobol. Počet bezvýznamný, ale globální rozsah je zajímavý: od vytvoření portálu v roce 2006 do r. 2014 si kompilátor zaregistrovali uživatelé ve 43 zemích světa: Argentina, Australia, Bangladesh, Belgium, Brasil, Canada, Cesko, China, Colombia, Dominican Republic, England, France, Germany, Hungary, India, Indonesia, Israel, Italy, Japan, Madagascar, Mauritius, Mexico, Morocco, Nederland, New Zealand, Nigeria, Pakistan, Philippines, Polska, Portugal, Puerto Rico, Republic of Moldova, Romania, Scotland, Slovakia, Slovenija, South Africa, Spain, Sweden, Thailand, Ukraine, United Kingdom, USA. V dalších letech již registrace skončily, protože kompilátor z MX Cobolu do ".c" s navazujícím překladačem Turbo C 2.0 do ".exe", byly původně určeny pro 16-bitové prostředí MS DOS a běžely ještě ve 32-bitových Windows-XP, ale s přechodem na Windows 7 a další už nejsou funkční.

 

   Z kontaktů kolem jazyka Cobol v rámci Česka a Slovenska (cev.cemotel.cz/cobol/n2006-06.htm) jsem vybral příklady  z poloviny 90-tých let, které ukazují tři varianty u nás tehdy konkretně realizovaného řešení, které odpovídá na některé otázky, položené v článku o nyní diskutovaném US-problému s jazykem COBOL:

Siemens BS2000
   Byla potřeba inovace velkého, obsahově přímo kriticky důležitého projektu s několikamiliónovou datovou kartotékou a zadavatel předpokládal, že se přeprogramuje z Cobolu do jazyka C. Ukázalo se však, že potřebný počet kvalifikovaných C-programátorů není možné zajistit a také, že by je nedokázal zaplatit. Specialisté od Siemense navíc vyjádřili údiv nad úvahami o zbytečně náročném přeprogramování, když je k dispozici moderní kompilátor Cobol ANSI 85.

   Zadavatel proto zvolil cestu zvýšení kvalifikace svého existujícího programátorského týmu, kterou jsem pro něj realizoval formou specializovaného rozdílového školení. A tak jsem v dubnu 1994 v Praze týden po nocích studoval detaily originální dokumentace Siemens v němčině a přes den učil sedmadvacet programátorek příkaz "evaluate", klausule "end-if, end-perform, end-read, ..." a další nové možnosti Cobolu pro uplatňování principů strukturovaného programování.

EC-1026-DOS-4 >>> PC-MS-DOS - mzdy
   Jednou ze zakázek, s realizací říjen 1994 až březen 1995, byl převod agendy mezd a personalistiky velkého průmyslového podniku ze sálového počítače, který hodlali zrušit, na běžné PC. Programátorsky jsem na to byl sám a s oblastí mezd ani personalistiky jsem nikdy nepracoval. Metodicky se mnou spolupracovala manželka, profesí zkušená účetní, ale tuto oblast také neznala. 

   Velikou výhodou bylo, že jsem v té době od autorů a jejich zaměstnavatele Kancelářské stroje Brno zakoupil všechna práva k výhradnímu šíření kompilátoru MX Cobol, který byl v zásadních vlastnostech kompatibilní PC verzí Cobolu na EC 1026. Problémem bylo, že programátoři většiny z více než dvou stovek původních programů ještě neznali strukturované programování, takže často šlo o typický "spagheti code" s velkým množstvím příkazů "goto" skoku, takže algoritmus programů s rozsahem i několik tisíc řádků zdrojového textu bylo velice obtížné vysledovat. Naštěstí nám byla schopna užitečně pomáhat autorka některých z nich, která si jako provozní programátorka řadu věcí pamatovala a především věděla, jak mají vypadat výsledky.

   Po zvážení situace jsme převod vyřešili tzv. "překlopením", tj. překopírováním zdrojových textů na cílovou platformu a pouze formální úpravou nekompatibilních úseků, s vytvořením nově potřebných programů. Kromě několika málo podprogramů to byla emulace atypického generátoru strukturovaného psedotextu "DOGA". K úspěšnému převodu také zásadně napomohly moje vlastní nástroje - především vývojové prostředí s objektovým generováním zdrojových textů, využívající hypertextové odkazy a provozní prostředí ke spouštění dávkových úloh.

EC-1026-DOS-4 >>> PC-MS-DOS a síť Novell - materiál

   Dalšími zakázkami pro stejný podnik, s postupnou realizací listopad 1965 až červen 1996 byl převod agendy materiál. Díky dlouholetým osobním zkušenostem s analýzou a programováním této oblasti jsem však mohl zákazníkovi tentokrát nabídnout zásadní inovaci. Ta znamenala nejen pružnější provozní zpracování a různá drobnější vylepšení, ale především vytvořila podmínky pro další rozvoj  A tak bylo v I. etapě realizováno nové dávkové zpracování a hned následně umožněna práce odborných útvarů z více pracovních stanic v rámci podnikové sítě. Posledni III. etapou pak bylo doplnění o interaktivní likvidaci materiálových faktur. Celkem to bylo několik stovek nových programů a řídících programových prvků.

 

   V úvodu zmíněný článek na internetu jsem si přečetl i s obsáhlou dikusí, která z různých pozic jazyk COBOL oceňuje i zatracuje. Řekl bych, že autor článku v kapitole "Why Cobol is still dominant" přesně a jasně říká podstatu věci. Cobol je prostě pro svoji "nativní" třídu úloh navržen tak dobře, že je schopen bez problémů fungovat desítky let a jeho srozumitelnost běžnému způsobu myšlení umožňuje drobné aktualizace bez nutnosti drahého přechodu na jinou platformu.

   Určitě je pravda, že staré programy v Cobolu jsou obtížně srozumitelné, ale to není chyba Cobolu a ani těch, co je kdysi psali - on nám totiž tehdy před 50 lety na počátku nikdo neřekl, že je lepší "perform ..." než "go to ...". Neřekl nám to proto, že to ještě nikdo nevěděl, no a taky asi byla obecná představa, že s příslušně srozumitelným jazykem si už každý poradí sám. On totiž ani pan Dijkstra, který to článkem Go To Statement Considered Harmful v březnu 1968 začal, neuměl bez matematického mudrování jednoduše říct, že "struktura programu by měla odpovídat struktuře řešeného problému".

   Taky jsme si tehdy neuvědomovali (a mnozí si to nepřipouští do dneška), že "náklady na program se rovnají součtu všech nákladů za celou dobu jeho životnosti". Když jsme někdy v roce 1974 začínali experimentovat, jednomu z mých spolupracovníků náš šéf rozčileně shodil ze stolu program, protože v něm namísto "read VSTUP at end go KONEC." uviděl "read VSTUP at end move 1 to K." a tím pádem nadřízené volání "perform CTENI until K = 1." se muselo 1x (!) navíc opakovat. On totiž díky začátkům na Minsku-22 šetřil milisekundy strojového času při výpočtu. K jeho cti musím uvést, že mu brzy došlo, co vlastně strukturované programování přináší a tak se naše typové algoritmy (dnes "patterns") staly v rámci VS pro konverze a slučování povinnou strukturou.

   Ty nekonečné kritiky Cobolu mají dle mého názoru jeden společný základ - on je totiž svým prvoplánově srozumitelným vyjadřováním úplně jiný, než jazyky, založené na matematických výrocích a zkratkách. A když je něco "jiné než ostatní", tak to provokuje. Navíc je pro řadu "velkých odborníků" příliš "plebejský" a jak známo, to se též v jejich kruzích nenosí. Docela výstižně to charakterizuje teta Wiki.

   Abych rozumování nad celým tématem nějak jednoduše uzavřel, tak citát z diskuze - kolega Alvin Sanusi:
"... In Chinese there is a saying, black cat or white cat, as long as the cat can catch a mouse is a good cat."

 

Vlastimil Čevela - Modřice 4. května 2020

... možnost změny je pro někoho hrozba a cítí se nejistý - pro jiného je to výzva, která láká něco nového zkusit, nedávno jsem někde četl, že podstatou Darwinovy teorie o vývoji druhů je, že nepřežívá ten největší nebo nejsilnější, ale ten, kdo se umí přizůsobit změně podmínek ...

ČeV, duben 2020 

   Možnost zahrát na akordeon byla vítaným zpestřením při čtvrtletních setkáních spolupracovníků VS Ingstav a moje klavírní preludování k tanci bylo nejen oceněno na semináři Sofsem, ale dokonce důvodem k pozvání, abych se stal členem organizačního výboru celostátního semináře Výpočetní středisko.

  Na jedenáctiletce jsme pak vytvořili menší big-band, se kterým jsme hráli na řadě různých školních i veřejných akcí

O pár let později na studiích v Praze jsem hru na klavír nějakou dobu uplatnil ve studentském dixielandu, ale vzhledem k náročnosti studia jsem ve 4. ročníku muzicírování zanechal.

   Možnost zahrát na akordeon byla vítaným zpestřením při čtvrtletních setkáních spolupracovníků VS Ingstav a moje klavírní preludování k tanci bylo nejen oceněno na semináři Sofsem, ale dokonce důvodem k pozvání, abych se stal členem organizačního výboru celostátního semináře Výpočetní středisko. 

Alan Jay Lerner - My Fair Lady (1956)

... I put it to you, and I leave it to you ... ("tady to máte a nechávám to na vás") ...