téma: příprava na EC 1026
Bylo to ještě v době dávkového agendového zpracování a šlo o porovnání skutečné spotřeby materiálu na jednotlivých stavebních objektech s plánovanou potřebou dle výrobních kalkulací. Sice nějaká desítka tisíc prvotních záznamů měsíčně, ale z hlediska výpočetního algoritmu celkem jednoduchá záležitost.
V agendě materiálové evidence vždy po měsíční závěrce vybrat záznamy o spotřebě, sumarizovat je dle účtů i typových položek kalkulačního vzorce a postupně je načítat jako skutečné náklady příslušných stavebních objektů. V agendě výrobních kalkulací předem pro každý objekt pořídit kalkulační vzorec s plánovanými nároky dle podkladů ze stavebního projektu a ten pak porovnávat s realizovanou skutečností. Algoritmus matematického výpočtu je jedna věc, ale řešitelé počítačového zpracování, tj. výpočetní středisko (VS) musí zajistit jeho realizaci v konkretním podnikovém prostředí.
V našem případě v situaci, kdy za doklady o spotřebě metodicky zodpovídal úsek ekonomického náměstka a za výrobní kalkulace výrobního náměstka. Každý z nich s poněkud odlišnými představami a výrobní úsek navíc s pocitem jisté nadřazenosti, protože účetnictví se totiž v těch dobách nepovažovalo za příliš důležité. Shodli se pouze v tom, že když něco nesedí, tak za to určitě může výpočetní středisko. To bylo organizačně uspořádáno rovněž agendově, takže na případu pracovaly jeho samostatná oddělení ekonomické, výrobní a provoz - nutnost nějaké systémové integrace se tehdy ještě neuznávala. Kritika "nekvalitních podkladů pro řízení výroby" a vzájemné obviňování už trvalo nějakou dobu a objektivně vzato vůbec nebylo snadné se v tom vyznat.
Jako velice účinný nástroj pro vyřešení celého problému se ukázalo využití číselníkových modulů, které na semináři "Programování" v Ostravě prezentoval kolega Petr Jiříček. Tento nástroj totiž umožňoval jako vstupní zdrojový text srozumitelně zapsat kombinace vstupních hodnot (výčet, interval a pod.) s přiřazením jednoznačných hodnot výstupních. Příslušný číselník pak bylo možno nejen vytisknout jako podklad k jednání mezi programátorem a zadavatelem či jako stránku do metodické příručky, ale automaticky se z něj vygeneroval i příslušný modul programu, který přiřazení realizoval.
Stačilo tedy z podkladů, které jsme dříve měli v různých programech sestavit a do zpracování zapojit souhrnný přiřazovací číselník. Na koordinační poradě pak už jen v klidu vyčkat, než se zadavatelé v rámci vzrušené debaty vzájemně dohodnou, co a jak se vlastně má za těch či oněch podmínek načítat. Jakákoliv doplnění čí následné úpravy pak byly pouze změnou několika číselných údajů a nového překladu programů.
ČeV - červenec 2016