Od konference „Programování počítačů III. generace“
ke konferenci „Software Development Object Technology“
Doc. Ing. Branislav LACKO, CSc.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Úvod
Přísvěkek navazuje na analýzu 35 ročníků konfrence, kterou autor publikoval ve sborníku k tomuto jubileu [7]. Řada důležitých faktů a souvislostí byla publikována u příležitosti 30. ročníku konference (Viz Čevela[1,2], Tvrdík[4]), kdy autor tohoto příspěvku poukázal také na změny programátorské profese [3] ve srovnání s předchozími roky [8,9]. Setkání pamětníků u příležitosti 35. konference popsal autor ve svém příspěvku ve sborníku v roce 2010. [6]
Aby čtenář nemusel studovat zmíněný příspěvek [7] ve sborníku konfrence z roku 2009, je zde autorem uvedena charakteristiku jednotlivých konferencí z let 1975 až 2010 a doplněna charakteristika třech období závěrečných let konferencí.
Charakteristika jednotlivých období
· Období startu konference (1975-1976). Konference nastartovali nadšenci, kteří se rozhodli k celé řadě různých konferencí o počítačích, přidat konferenci, která se bude zabývat speciálně programováním pro tehdy novou, III. generaci sálových počítačů. Svým způsobem to byla odvaha, ale jednak odvážnému štěstí přeje, a pak je potřeba zdůraznit, že tehdejší programátoři tvořili vynikající komunitu, která se této příležitosti chopila a reagovala vstřícně na tento podnět. Přesto, že akce vznikla v podstatě jako konference, organizovaná členy závodních poboček ČSVTS z OKD Ostrava a VVÚÚ Ostrava, stačily pouhé dva ročníky, aby se začaly scházet v komplexu MERKUR v Havířově stovky programátorů, kteří měli zájem vyslechnout desítky odborných referátů a toužících po rozsáhlém sborníku o více jak 300 stranách. Ukazuje to potřebu skupiny lidí, kteří jsou schopni si vytvořit vizi a rozhodným způsobem se snažit o její realizaci.
· Období rozmachu konference (1977-1980). Jistěže tak velká akce nemohla zůstat v režii dvou závodních poboček ČSVTS. Je zbytečné dnes vysvětlovat proč. Současníci by to asi zřejmě nepochopili. Proto od roku 1977 byla akce zaštítěna nejen Domem techniky Ostrava, ale i Krajskou komisí aplikované kybernetiky a Krajskou odbornou sekcí programování ČSVTS. Nemohu si odpustit poznámku, že byť pozornost etablované vládní moci byla upřena někam jinam (byly to roky tvrdé Husákovy normalizace), přesto tehdejší instituce dokázaly takovou akci podpořit a ne jen formálně. Uvědomíme-li si, že v tehdejší době každá blána pro lihový rozmnožovač (lidově zvaný ormig) musela být evidována a předkládána kontrole, zda na ní není ideologicky závadný nebo dokonce protistátní text, pak si uvědomíme opravdovou podporu odborné akci, na které se dokonce neúčastnili zástupci stranických a vládních institucí a organizátorům bylo umožněno vydávat rozsáhlý odborný, cyklostylovaný sborník! Dnes, kdy se nestačíme divit a orientovat v institucích jakými jsou Krajské regionální agentury, Inovační centra, Technologické parky, Vývojové inkubátory, Centra excelence, Inovační a pod. není ochotna v ČR podpořit akci o tvorbě softwaru a věc je záležitostí hrstky nadšenců z akademické obce a jejich osobního sebeobětování !
· Období vrcholu konference (1981-1985). V období největší slávy konferencí bylo tolik zájemců o referáty a tolik zájemců o účast, že organizátoři museli přistoupit k omezujícím patřením (přísný výběr referátů a referujících, max. dva referáty za výpočetní středisko, když dva přednášející pak už jen jeden další účastník ze stejného výpočetního střediska apod.). Byl velký zájem o sborníky, zejména ze strany těch, kteří se na konferenci nedostali, ale i ze strany mnoha výpočetních středisek, které chtěly další sborník do příruční nebo podnikové knihovny, takže byl vždy problém prosadit potřebný počet výtisků, což naráželo na omezenou kapacitu a schopnosti edičního střediska DT ČSVTS Ostrava. Dům technicky ČSVTS převzal pro konferenci v těch dobách kompletní organizační zabezpečení. V účastnících, a referujících převažovali lidé z firemních výpočetních středisek, ale nezanedbatelná účast byla i ze strany výzkumných institucí (VUSTE, INORGA, Výzkumné výpočetní středisko OSN Bratislava, Výzkumný ústav matematických strojů Praha a další) nebo vysokých škol (ČVUT FEL, LPS VUT Brno a další). Vynikající byla pracovní atmosféra a diskuze jak oficiální, tak kuloárové. Organizace, náplň i atmosféra konferencí si nezadaly s obdobnými konferencemi, o kterých referovali ti šťastlivci, kteří měli to štěstí, že se mohli zúčastnit obdobných akcí v zahraničí. O konferencích se objevovali zprávy v odborném tisku (Mechanizace a automatizace administrativy, Podniková organizace, apod.). Stále rostoucímu počtu účastníků začaly nevyhovovat prostory v komplexu MERKUR a mnozí účastníci kritizovali nutnost přesedání v Ostravě, aby se dostali do Havířova. Proto se konference přemístily do Ostravy (např. sál na výstavišti Černá Louka apod.).
· Období setrvačnosti konference (1986-1990). Toto období bylo poznamenáno několika skutečnostmi. Dům technicky Ostrava se transformoval na samostatný podnik, v souladu s tehdejší celostátní přestavbou ČSVTS, jako Dům techniky Ostrava, podobně jako domy techniky v jiných městech (Praha, Brno, Pardubice, Č. Budějovice, Ústí n/Lab. a další). Konference měla štěstí v tom směru, že vzniklý DTO patřil mezi ty životaschopnější (na rozdíl od takových jako např. DT Praha nebo DT Brno). Proto byla organizační stránka zajištěna stále poměrně kvalitně včetně skutečnosti, že DTO Ostrava poskytl pro pořádání konferencí vlastní prostory v budově na Mar. Horách a konference tak získaly své nové místo ke svému pořádání. Po roce 1998 se začaly i na konferenci projevovat vlivy a dopady přechodu na tržní prostředí. Ze začátku tyto vlivy nebyly jen záporné (např. pokles účastníků z řad výpočetních středisek, která začala být postupně rušena, pokles počtu referujících z firem, kterým bylo zakazováno „vynášet z firem cenné knowhow“ apod.). Řada dopadů působila kladně (zájem programátorů, tehdy nově působících jako svobodní podnikatelé, prezentovat své produkty na doprovodných výstavkách – nový rys, vystoupení zahraničních firem, které přicházely na náš trh apod.), protože nové podnikatelské subjekty využívaly přetrvávajícího povědomí o výborné pověsti konferencí z minulých let. Přesto však začal klesat počet účastníků, což většinou v té době bylo způsobeno běžnou skutečností, že nově vznikající firmy nutily svoje pracovníky nyní již v odděleních informatiky značně početně redukovaných, řešit aktuální problémy přechodu informačních systémů na mikropočítačovou techniku a neměly žádné pochopení ani ochotu pro vysílání svých zaměstnanců na konferenční akce. Nicméně řada „věrných“ účastníků konferencí z minulých let si vždy našla nějaké řešení, jak se konference zúčastnit.
· Období poklesu prestiže konference (1991-1994). Negativní vztah firem ke konferenčním aktivitám ve všech směrech (nevynášejte knowhow, když už někam chcete jet, jeďte do zahraničí, co se můžete důležitého dovědět v Ostravě, apod.) se začal negativně projevovat na počtu účastníků. DTO samozřejmě poskytovalo nadále prostory o organizační podporu konferenci, ale jako nově se transformující podnikatelský subjekt začalo předhazovat programovému výboru, že konferenční aktivity nejsou dostatečně ziskové. To byla pro programový výbor nová situace, protože konference nebyla do té doby organizována jako zisková akce! To nakonec vedlo k tomu, že v roce 1995 již byla konference pořádána firmou TANGER Ostrava, která si od DTO konferenční sál pronajala. Konference se dostávala svým pracovním a věcným přístupem do nepříznivého postavení proti různým jiným konferencím, které realizovaly velké zahraniční firmy v hotelech Histon apod. v Praze, Brně nebo i v Ostravě, kde byly inzerovány velké bankety a rauty, rozdávána firemní trička a jiné suvenýry pohlednými hosteskami a jako akviziční akce byly v té době zadarmo. Pokud bylo požadováno vložné, pak bylo tak vysoké, že na takové akce chodili jen generální ředitelé, kteří odvozovali svá očekávání úměrné vynaloženým prostředkům (pak ovšem firma neměla finanční prostředky na zaplacení byť menších částek pro řadové pracovníky z oddělení IT). V té době se již objevovaly i neshody uvnitř programového výboru, které vyplývaly z nového pracovního zařazení členů výboru, z různého pohledu na řešení problémů konference, s odchodem řady starších členů výboru buď jen z výboru, nebo do důchodu apod.)
· Období hledání nové podoby konference (1995-1999). Narůstající neshody s DTO, který se musel přizpůsobit novým podmínkám práce v rámci restrukturalizaci ČSVTS), nakonec vedly k tomu, že firma TANGER, která mezi svými aktivitami měla i realizaci konferenčních aktivit, na sebe převzala organizační zajištění konference. Bylo to také způsobeno osobní angažovaností a obětováním ing. Kupky, který se stal zaměstnancem firmy TANGER. Snížení nákladů na pořádání konference vedly ke spolupráci VŠB Ostrava, konkrétně s Ekonomickou fakultou, která byla schopna poskytnout pro pořádání konference prostory. Od roku 1997 byla dohodnuta spolupráce s ČSSI – Českou společností pro systémovou integraci, která byla ochotna zařadit konferenci mezi svoje aktivity. Tím se také změnil programový výbor konference, ve kterém začali působit převážně pracovníci z různých vysokých škol v ČR, kteří byli také často členy ČSSI. Dále se zmenšoval se počet účastníků, organizátoři experimentovali s různými tématy, která slibovala přilákat nové, další účastníky, byla snaha kontaktovat zahraniční účastníky, už nejen ze západních zemí ale i Slovenské a Polské republiky, nabízet účast studentům VŠB z oborů informatiky účast na konferenci apod. V roce 1998 se kladně projevil vliv počítačových technologií, když organizátoři konference přešli na elektronickou přípravu i elektronický tisk sborníků konference a následně v roce 1999 byla fixována nová grafická podoba sborníku.
· Období transformace konference na vysokoškolskou konferenci (2000-2004). Od roku 2000 se konference transformovala na vysokoškolskou akci včetně převzetí vydavatelského zastřešení sborníků pod VŠB-TU Ostrava. Hlavními organizátory byli pracovníci Fakulty ekonomické, kteří vyučovali na Katedře aplikované informatiky. Toto označení konference nelze chápat negativně. Je to prosté označení skutečnosti. Účastníky a referujícími (nejčastěji ve stejné osobě) by od té doby především pracovníci našich vysokých škol. Účast referujících nebo účastníků z praxe byla výjimečná. Často pokud se objevil na seznamu referujících u jména název firmy, bližším zkoumáním šlo odhalit, že se jedná o externího doktoranda některé naší vysoké školy, zaměstnance firmy, který takto využívá možnosti publikovat svůj příspěvek ve sborníku s ISBN. Počet účastníků se v té době pohyboval na hranici únosnosti kolem 35 osob. Na konci tohoto období se konal jubilejní 30. ročník konference, který přilákal řadu minulých účastníků a pamětníků zejména k publikování ve sborníku, takže rozsah sborníku se vrátil v tomto jubilejním ročníku opět na 339 stran. Ke sborníku byl přiložen optický disk CD-ROM, na kterém zásluhou dlouholetého, aktivního účastníka konferencí ing. V. Čevely, který podnítil ke spolupráci několik dalších účastníků, byly digitalizovány referáty všech 35 sborníků a opatřeny rejstříky autorskými i předmětnými. Tento čin nebyl dosud tehdejšími organizátory po zásluze oceněn, bohužel ani propagačně využit k „zviditelnění“ konference. Jak na začátku sborníku konference z roku 1975, tak ve sborníku ročníku 2004 je uveden seznam organizačního výboru. Zatímco v roce 1975 byli všichni členové z firemních výpočetních středisek, v roce 2004 je z 18 členů výboru konference jen jeden soukromý programátor a jediný zahraniční člen výboru je z polské bankovní firmy. V organizačních výborech zahraničních konferencí tak malé zastoupení firemní sféry nenajdeme, pokud se nejedná o ryze vědecké konference! To demonstruje na jedné straně nepochopitelný nezájem průmyslových firem o výměnu a prezentaci aktuálních informací o stavu znalostí v oboru, na druhé straně to ukazuje, že současné zaměření vysokých škol a jejich aktivit není přitažlivé pro praxi. Přínosem bylo vytvoření portálu konference na stránkách Moravské sekce ČSSI, kde byly k dispozici sborníky jako soubory pdf.
· Období stagnace konference (od roku 2005 do 2010). Stav konference se stal dosti kritický. Často seděly v sále jen maximálně dvě desítky účastníků, většinou vlastně aktivn účastníci, čekající na své vystoupení. Přesto, že řada referátů měla vysokou odbornou úroveň, nedostala se sdělení referujících do povědomí naší odborné veřejnosti. Konference nebyla pracovníky firem vnímána jako zdroj informací a nových poznatků. Do roku 2008 z ní měli užitek jen vysokoškolští pracovníci, kteří za publikování ve sborníku mohli získat body do svého hodnocení. Vyřazení národních konferencí z kategorie hodnocení výsledků výzkumu a vývoje [5] způsobilo, že od roku 2009 si takto mohli svoje hodnocení zlepšit jen studenti doktorského studia na některých vysokých školách a to jen pro výkaz publikační činnosti během studia, předkládaný při obhajobě disertační práce. Ani ti si však nemohli prezentovat článek ve sborníku národní konference jako výsledek svého doktorského výzkumu. To zřejmě způsobilo další pokles účasti vysokoškolských pracovníků, doktorandů a výzkumných pracovníků v národních konferencí v ČR obecně a i této konkrétní konference.
· Období vydávání cizojazyčných sborníků. (2011-2012). S ohledem na možnost vykazování jen mezinárodních konferencí v bodovém hodnocení vysokoškolských pracovníků, které jsou registrovány v uznávaných zahraničních registrech, bylo přikročeno k vydávání příspěvků konference sbornících v anglickém jazyce pod anglickým názvem konference Software Development. Měl to být první krok k převedení konference na druh oficiální mezinárodní akce, která by mohla být registrována v některém zahraničním registru. Dohodlo se, že referáty budou přednášeny v českém jazyku.
· Slučovací konference 2013. Na začátku roku došlo k nepříjemné situaci, když dlouhodobý předseda organizačního a programového výboru konferencí prof. J.Kaluža ukončil zaměstnanecký poměr na VŠB – TU a přešel na jinou vysokou školu. Bez potřebného vysvětlení mailem informoval jiného člena výnoru v Praze, aby se tento ujal organizování dalších konferenci. Doc. V. Merunka byl shodou okolnosti předsedou konference OBJEKTY, která se potýkala se stejnými problémy jako konference TVORBA SOFTWARU. Ten navrhl jednotlivým členům obou výborů sloučit zmíněné konference do jedné. V nastalé diskuzi se nakonec dohodl nový anglický název konference „Software Development Object Technology“, sborník s příspěvky v angličtině, referáty v češtině a uspořádání na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě na podzim v měsíci listopadu. S tímto postupem a dohodami nesouhlasili pracovníci VŠB-TU Ostrava a odmítli se další spolupráce zúčastnit. Přestože v důsledku zmíněných průtahů zbylo nakonec na přípravu nové konference málo času, konference velmi úspěšně proběhla, zejména díky pracovníkům VŠPJ. Konference se zúčastnil skoro dvojnásobný počet osob z obou slučovaných konferencí, přednesené příspěvky byly na velmi dobré úrovni, sborník byl rozdáván při prezenci a i další organizační záležitosti zvládi pořadatelé bez chyb! Proběhlo také zasedání nového výboru konference. Do předsednictví konference SDOT byl zvolen doc. M. Molhanec, dohodlo se střídání míst pořádání konferencí a naplánovalo se konání přístí konference v listopadu 2014 na univerzitě v Žilině.
· Ukončovací workshop 2014. Pracovníci UNIZA, pod vedením ing. J. Janecha, na základě dohod začali organizovat další ročník konference SDOT v Žilině už jako mezinárodní konferenci (anglické Call for Papers, pozvánky na zahraniční vysoké školy apod.) a připravovaly se i další akce, jako např. oficiální ukončení obou původních konferencí, připomenutí dvojitého výročí N. Wienera, zakladatele kybernetiky (120. výročí narození a 50. výročí úmrtí) apod. Bohužel se nepodařilo získat potřebný počet účastníků konference tak, aby byly pokryty alespoň minimální náklady konference. Proto se organizační výbor rozhodl tento ročník konference odvolat s tím, že se následně projedná jak situace, tak uspořádání ročníku SDOT 2015. To bylo zejména nepříjemné s ohledem na skutečnost, že konference Tvorba softwaru by jinak měla pravidelný 40. jubilejní ročník. Bylo proto využito skutečnosti, že řada žijících členů prvních organizačních výborů konference „Programování“ se pravidelně stále schází. Říjnové setkání těchto pamětníků v Ostravě bylo za účasti dalších pamětníků z Brna deklarováno jako „Ukončovací workshop konferencí Tvorba softwaru“. Aby se dokompletovala i řada sborníků čtyřicátým kusem, byl vydán sborník z tohoto workshopu.
TÍM SE HISTORIE TĚCHTO KONFERENCÍ KONČÍ.
3 Závěr
Každý sociální organizační proces, tedy i organizování konferencí určitého druhu, musí začít a také skončit. Nemůže trvat věčně.
Série národních konferencí, jejichž tématem byla tvorba software pro informační systémy, začala v roce 1975 a skončila v roce 2014. Autor se domnívá, že uskutečnění 40 ročníků v oboru IS/IT je zcela mimořádnou skutečností, která zasluhuje zvláštní pozornosti. Proto díky iniciativě ing. V. Čevely vznikla myšlenka, realizovat internetový portál, který by se věnoval historii tvorbě aplikací informačních technologií.
Jak bylo uvedeno, byly učiněny kroky k organizování návazných konferencí spolu s účastníky konferencí OBJEKTY.
V analýze 35 ročníků konferencí [7] v roce 2009 uvedl autor několik námětů, které by umožnily inovovat konferenci a přilákala účastníky jak z oblasti teorie, tak z oblasti praxe. Tyto náměty mohou posloužit i novému organizačnímu výboru konferencí SDOT. Zde pro rekapitulaci uvádím jen jejich stručný přehled:
- Bude nutné se rozhodnut, zda ponechat zaměření konference takové jako dosud – tvorba softwaru nebo modifikovat stávající zaměření. Současné zaměření zřejmě není pro současné softwarové firmy dostatečně atraktivní, ale ani pro současné vysokoškolské fakulty, které ve svém názvu mají výraz „informatika“. Rozhodně se na našich konferencích nijak výrazně neangažují. Možná, že názvy jako „Tvorba programových prostředků a produktů pro umělou inteligenci“ nebo „Programování robotů a prostředků umělé inteligence“, tedy např. mimo tradiční zaměření firemních informačních systémů, by mohly přilákat řadu nových zájemců a firem z jiných průmyslových oblastí a mohly se stát zajímavými tématy v budoucnosti.
- Je potřeba změnit status konference. Národní konference zřejmě nebude mít v Česku, ale zdá se, že ani v EU, šanci. Bohužel ČSSI nemá vazbu na žádnou mezinárodní organizaci. ČSSI je samostatná národní organizace. Řešení je spojit se, kromě ČSSI ještě s nějakou jinou organizací mezinárodního významu. Např. Česká společnost pro kybernetiku a informatiku takovou vazbu má. Nebo pobočka americké ACM v ČR. Nemůžeme zvolit cestu výběrové, vědecké, mezinárodní konference – alespoň obecně v oblasti softwaru ne – protože takto se transformoval již asi od roku 1995 seminář SOFSEM, který dále pokračuje, a má již ohlášen 41. ročník na rok 2015 v Peci pod Sněžkou (http://www.sofsem.cz/sofsem15 ).
- Konference musí získat registraci mezinárodní konference a sborník musí být vydáván jako mezinárodně registrované periodikum, zapsané v některém mezinárodním registru.
- Zdá se, že je potřebné získat pro přímou účast dvě až čtyři významné a finančně silné mezinárodní softwarové firmy jako sponzory a začlenit je do organizačního výboru, aby se podílely na propagaci konference.
- Konference by měla mít určitého mediálního partnera nebo i více mediálních partnerů. Např. by bylo možno uvažovat o redakci časopisu IT Systems, Computerworld apod.
- Je otázkou, zda by vlastní uspořádání konference nebylo vhodné zadat některé profesionální firmě, která se zabývá organizováním konferenci (např. viz www.guarant.com).
Autor příspěvku se přitom domnívá, že i národní konference mají svůj důležitý význam. Čas ukáže, že ti, kteří dnes konferencemi opovrhují obecně a neoprávněně („je to jen kongresová turistika, popíjení kávy a tlachání, je to ztráta času, hlavně se musí dělat a ne o tom mluvit, důležité je psát články do impaktových časopisů o teotii vědy a teoretických výsledcích vědy apod.“) a zásadně odmítají konference národní („dnes, v době globální tržní ekonomiky jsou národní konference nesmyslem, co není mezinárodní, je pouze provinční a špatné, apod.“), nemají pravdu! Lidé s těmito názory se však dnes dostali k moci a tu podle současných možností zneužívají. Diskusní platformy, kde by si odborníci tváří tvář mohli vyměnit svoje názory, budou potřeba i v době vyspělých komunikačních technologií, a prezentovat na takových fórech výsledky výzkumu a vývoje, bude vždy velmi potřebné.
Měli bychom se snažit, aby se nám podařilo přeměnit jednání našich konferencí tak, abychom dokázali oprávněnost a, význam, přínosy a potřebu takových akcí v současnosti i budoucnosti a to právě v tak významné oblasti, jakou je tvorba aplikaci pro současné informační technologie.
Na závěr pokládá autor otázku: „Čím přispělo 40 ročníků těchto konferencí k rozvoji informačních technologií u nás?“ Domnívá se, že je možno uvést tyto skutečnosti:
· Byl zdůrazněn význam software a jeho tvorby při využívání počítačů v době, kdy se pozornost upírala jen k technickému vybavení počítačů.
· Konference se stala místem, kde byly prezentovány nové, světově uznávané, metody programování a tvorby software a odborníci v ČR si tak udržovali vysokou profesní úroveň založenou na systémovém přístupu k řešení problémů v tematických oblastech konferencí tehdejší analytici a programátoři u nás drželi krok se světovými trendy.
· Účastníci konferencí vytvořili komunitu, která pozitivně ovlivňovala různými odbornou úroveň tvorby aplikací pro počítače (publikace, články v odborných časopisech, kurzy, semináře, výuka). Přitom organizační činnost realizovali zdarma a ve svém volném čase a v poslední době i účast na seminářích financovali z vlastních finančních prostředků.
· Konference se stala po celou dobu svého trvání diskuzním fórem a místem pro vzájemnou výměnu praktických zkušeností v oblasti programování a tvorby softwaru, později i tvorby informačních systémů, což přispělo k urychlení aplikace výpočetní techniky a ke zvýšení kvality procesu jejího zavádění.
· Zpřístupněním 40 ročníků referátů z těchto konferencí byl předán následujícím generacím knižní fond, který zachycuje stav znalostí v jednotlivých letech a umožňuje analyzovat postupně vývoj v oblasti programování, tvorby softwaru a realizace informačních systémů u nás.
Nezbývá, než popřát iniciátorům konferencí SDOT, aby v následujících letech úspěšně navázali na tuto čtyřicetiletou tradici.
Seznam literatury:
1 Čevela Vl.: 30 let informací, inspirace a interakce – Tvorba softwaru a Programování
Ostrava. In: Sborník 30. Jubilejního ročníku konference Tvorby softwaru 2004.
VŠB-TU Ostrava 2004, str. 25 – 27
2 Čevela, Vl.: Databáze sborníků TSW a programování Ostrava.
In: Sborník 30. jubilejního ročníku konference Tvorby softwaru 2004.
VŠB-TU Ostrava 2004, str. 33 – 34
3 Lacko, B.: Tvorba software na začátku XXI. století a existující komunita v ČR
In: Sborník 30. jubilejního ročníku konference Tvorby softwaru 2004.
VŠB-TU Ostrava 2004, str. 124 – 128
4 Tvrdík, J.: Třicet instancí třídy Programování - Tvorba softwaru.
In: Sborník 30. jubilejního ročníku konference Tvorby softwaru 2004.
VŠB-TU Ostrava 2004, str. 301 – 303
5 Metodika hodnocení výsledků výzkumu a vývoje v roce 2008.
Úřad vlády ČR, Č.j. 10810/2008
6 Lacko, B.: Pamětníci prvních ročníků „Programování“. In: Sborník konference Tvorba
softwaru, VŠB-TU Ostrava 2010 Ostrava, str. 195 – 198
7 Lacko, B.: Analýza 35 ročníků konferencí o tvorbě programů.
In: Sborník 35. jubilejní konference Tvorba sotftwaru 2009.
VŠB-TU Ostrava 2009 Ostrava, str. 1-7.
8 Koubský, P. : Amatéři, profesionálové a 90. léta. In : Sborník Programování ´89.
Dům techniky ČSVTS Ostrava 1989 Ostrava, str.142-150
9 Rubín, M. : Ejhle – programátor. In : Sborník Programování ´90.
Dům techniky ČSVTS Ostrava 1990 Ostrava, str.171-174