@@@ novinky & komentáře  |  >>>  dále

   Jako iniciátor a redaktor prog-story jsem si samozřejmě velice dobře vědom obtížnosti úkolu, zpětně kvalifikovaně shrnout vše podstatné, co se kolem výpočetní techniky a informačních technologií od poloviny 20. století u nás odehrávalo. Měl jsem ale to štěstí, že jsem se v oblasti programování a nasazení počítačů mohl profesionálně angažovat od podzimu 1969 dalších 45 let a následně si v ní amatérsky hraju doposud. A tak bych se v rámci tohoto blogu rád pokusil vyprávěním zážitků pamětníka postupně popsat a pomocí odkazů na útržky dochovaných dokumentů doložit to, u čeho jsem skutečně byl. Protože ale věci zpravidla mají souvislosti, tak si dovolím občas odbočit do oblastí, které tak či onak přispěly k formování prezentovaných životních i profesních postojů.

   Když je člověku přes osmdesát, tak si už snad může dovolit trochu s nadhledem uvažovat o životě. V té souvislosti považuji za nutné hned na počátku prohlásit, že:

  1. to, co k nějaké záležitosti říkám nebo píšu je osobní názor, vycházející zpravidla z mých vlastních zkušeností - kdokoliv jiný může mít jiné zkušenosti a tudíž i jiné názory - úhel pohledu obecně může být různý ...
      
  2. pokud popisuji nějaké osobní zážitky, tak to v žádném případě není nějaké chlubení se s dosaženými úspěchy, ale jde o příklady, kterými se snažím ilustrovat, jak jsem dospěl k některým závěrům, resp. nabídka poučení z konkretních zkušeností, které by mohly být pro čtenáře užitečné ...  
      
  3. pokud předkládám nějaká pravidla, netvrdím, že jsou vždy úplně a dokonale realizovatelná, ale myslím tím, že by to mohly být cíle, ke kterým by bylo užitečné směřovat svoje konání ...

 

    V dalších odstavcích se pokusím formulovat celkový pohled na některé záležitosti, aby nebylo nutné tato východiska v jednotlivých rubrikách vyprávění příběhů opakovat:

   Manželka dělí ženy v zásadě na dvě skupiny - jedna prý je od přírody víc orientovaná na potomstvo a druhá na partnera. Sama se řadí k té první a řekl bych, že na tom něco bude. Občas mě to potrápilo, ale pak jsem si zvykl, takže máme tři generace potomstva a spolu přiměřeně fungujeme bez asi 3 měsíců už 60 let.

   Uznávám, že zděděné vlastnosti, sklony a vlohy či rodinné prostředí hrají v životě významnou roli. Současně jsem ale přesvědčen, že velice záleží na vlastní aktivitě. Každému samozřejmě není to či ono dědičně dáno a je průběžně stavěn do různých situací v podmínkách, které nemůže změnit. To ho ale vůbec neopravňuje k tomu, aby všechny své problémy a neúspěchy sváděl na někoho jiného.

   Zde se hodí citovat autority - Darwin: "... nepřežije ten největší ani nejsilnější, ale ten, kdo se dokáže přizpůsobit daným podmínkám a změnám" - L. Šafránková v pohádce Micimutr: "... pomůžu, když napřed ty sám pro to něco uděláš" -  stará lidová moudrost: "... člověče přičiň se a pámbu ti pomůže".

   Dá se to shrnout do jednoduchého srozumitelného pravidla, které bych nazval "PAV bilance":

PODMÍNKY + AKTIVITA = VÝSLEDEK

   Jsou lidé, kteří říkají, že to v jejich případě neplatí a mají pravdu. Ono je totiž všechno na světě relativní a proto také platí, že když se k čemukoliv postavím s předpokladem, "že to nepůjde", tak si hned zkraje škrtám případnou motivaci k dosažení úspěchu a taky ho tím pádem zpravidla nedosáhnu. Lidé s uvedeným přístupem ale paradoxně platnost bilance PAV potvrzují, protože když A=0, tak P=V a tudíž v nevhodných podmínkách skutečně žádnou změnu výsledku nemohou dosáhnout.

   Znám názory, že různé "lidové moudrosti" jsou "jenom takový folklor" a že to v reálném životě tak nefunguje, ale z pohledu těch už reálně prožitých více než 80 let bych řekl, že naopak většinou dost přesně charakterizují, jak to opravdu v životě chodí. Myslím, že je to podobně, jako v minulém odstavci - aby mohl člověk úspěšně využít něco, co někdo jiný formuloval jinak, než on sám má nastaveno, tak musí především sám dokázat "přijmout změnu" ve své mysli. Souhrnně to platí už dávno: "... komu není rady, tomu není pomoci".

   Také se říká, že "... změna je život" a z toho plyne i obráceně, že "...život jsou změny". a tím se dostávám k vysvětlení, proč na prvním místě uvádím svůj životní příběh. Odehrávala se v něm totiž celá řada změn - někdy přímo vynucených okolím, ale většinou na základě vyhodnocení podmínek vlastním rozhodnutím, příp. jako výsledek rodinné porady s manželkou. Každé rozhodnutí sebou ovšem vždy přináší i nějaké důsledky a tak se pokusím oboje nějakým způsobem prezentovat - posouzení výsledku pak nechávám na čtenáři. 

 

Vlastimil Čevela - Modřice, pátek 24. dubna 2020 

Komentáře   

0 #1 Vlastimil Čevela 2020-05-14 08:58
... shodou okolností jsem dnes na webu objevil článek, který velice názorně rozebírá situaci kolem současné pandemie a na několika místech potvrzuje nutnost samostatné reakce na situaci ...
https://magazin.aktualne.cz/psychoterapie/koronavirus-krize-vztahy/r~ef2ab8948a1811eaa6f6ac1f6b220ee8/
Citovat