Již po instalaci a náběhu počítače ICT 1905 byla věnována pozornost i otázkám dalšího perspektivního rozvoje strojového zpracování informací v OKR. S využitím tuzemských i zahraničních zkušeností bylo prokázáno, že jeden střední počítač nevyřeší zpracování informačních potřeb pro tak rozsáhlou výrobně hospodářskou jednotku jako je OKR. Vedení oborového ředitelství proto souhlasilo s nákupem dalšího středního počítače. Před koncem roku 1970 se objevily první zprávy o postupném vývoji jednotné řady počítačů 3. generace v rámci RVHP, tj. počítačů typu RJAD později přejmenované na JSEP. Centrální orgány stanovily, že pokud bude v přechodném období tj. do dodávek počítačů RJAD, nutno realizovat nákup počítačů dovozem ze zahraničí, musí se orientovat na stroje, které jsou svou logikou a strukturou podobné vyvíjeným počítačům RJAD. Z kuloárů jsme věděli, že v NDR vyvíjený počítač EC 1040 se hardwarem i softwarem až nápadně podobá počítačům IBM 360 a tak volba nakonec padla na počítač IBM 370/145. Přes veškerou snahu o urychlení se podařilo uzavřít kontrakt až v dubnu 1972 s tím, že počítač bude dodán ještě do konce roku. Uvedený počítač byl dodán již v listopadu a od února 1973 začal pracovat v normálním režimu.
Po uzavření kontraktu na nový počítač začaly intenzivní přípravy na jeho využití. Proti stávajícímu počítači ICT se jednalo o bytově orientovaný počítač řízený operačním systémem a vybavený diskovými jednotkami. V červnu 1972 proběhl kurs o základní logice výstavby počítačů řady 370 a několik kursů k problematice programování. Analytici a programátoři se také museli seznámit s možnostmi využití nových periferií tj. diskových pamětí. V předstihu se rovněž školili operátoři a technici. Byl navázán kontakt s Výzkumným ústavem technicko-ekonomickým v Praze, vybaveným počítačem IBM 360/40, kde byly odlaďovány některé programy zejména pro agendu odbytu uhlí a koksu. Pro generování operačního systému a jeho údržbu byli vyčleněni tři programátoři, kteří absolvovali poměrně důkladné zahraniční školení. Školení se řešilo specifickou českou cestou tzv. zahraničním školením v tuzemsku. V roce 1972 měly být do Československa současně dovezeny tři počítače IBM 370. Tak se budoucí systémoví programátoři z Kladenských dolů, ÚTIA ČSAV a OKR vždy soustředili u jednoho uživatele a na školení dojížděli lektoři z Rakouska, Německa, Anglie nebo Francie. Školení probíhala v angličtině a každé bylo zahájeno vstupním testem a ukončeno testem závěrečným. Rozběh počítače proběhl zcela hladce. Prvních několik měsíců pomáhal s náběhem pracovník IBM z Vídně, a pokud nastaly jakékoliv potíže se systémem, okamžitě je řešil. Vyškolení systémoví programátoři seznámili programátory agend s obsluhou operačního systému a firemními utilitami tj. třídícími programy, kompilátory, editory atd.
Z pohledu analytika nepředstavoval přechod na nový počítač žádnou velkou změnu. Nadále se jednalo o dávkové zpracování sekvenčních souborů uložených převážně na magnetických páskách. Počítač byl sice vybaven i diskovými jednotkami, ale vzhledem k jejich velmi omezené kapacitě, dané tehdy platným západním embargem, se používaly hlavně pro operační systém, programy, třídění atd. Pokud se na ně ukládala data např. zdrojové programy, vždy se zajišťovala bezpečnostní kopií na magnetických páskách. Z hlediska hardware i základního software nebyl přechod ze slovově orientovaného počítače ICT na bytově orientovaný IBM 370 již tak jednoduchý. Více o tom v příspěvku na semináři Programování 1976 [Klečka *1]
Zavedení počítače IBM 370 znamenalo podstatné zvětšení počítačové kapacity v ZVT. Umožnilo rozšíření již zpracovávaných informačních oblastí na celorevírní úroveň a zkvalitnění jejich služeb. Mohly být realizovány i další agendy, které byly připraveny, ale pro omezenou kapacitu počítače ICT nemohly být uvedeny do provozu. Jednalo se zejména o zpracování komplexních informací o stavu, pohybu a využívání základních prostředků, zpracování informací o odbytu uhlí a koksu. Mohly být také převedeny zbývající agendy dosud zpracovávané na dožívajících počítačích ZUSE.
Závod výpočetní techniky byl v té době velmi dobře kádrově vybaven. Analytici získali cenné zkušenosti již na počítači ICT a programátoři používali pro hromadná data jazyk COBOL. Pracovali s jednotnou metodikou a velký důraz byl kladen na kvalitu a přenositelnost programů. Blíže o tom na seminářích Programování v letech 1975 a 1976. Viz [Marek *2], [Metzl *3]. Byly vyvinuty i různé podpůrné prostředky usnadňující práci programátorů viz [Jiříček *4], [Metzl *5]. Velká péče byla věnována i výběru a zaškolování nových pracovníků viz [Hradil *6]. Důležitou roli sehrály i parametrické programy, pomocí kterých se daly rychle řešit různé nespecifické dotazy viz [Peška *7].
Karel Metzl - Opava, duben 2015
<<< Jak jsem proti mocné IBM vybojoval Cobol