V roce 1929 zakoupila Báňská a hutní společnost děrnoštítkovou techniku 80-sloupcového elektromagnetického systému Hollerith dodávanou firmou IBM. Jednalo se o děrovače, přezkoušeče, třídiče a číselné tabelátory. První zpracovávanou agendou byla materiálová evidence a později přibyly i mzdy a další agendy. Údaje z materiálových výdejek se děrovaly do děrných štítků, které se pak ještě na přezkoušečích kontrolovaly na správnost. Na rozdíl od dnešního zpracování neexistovaly žádné další logické kontroly na správnost vstupních dat. Vyděrované štítky se pak několika průchody třídily a pak přicházely do tabelátorů, kde se tiskly výstupní sestavy. U tabelátorů se poprvé setkáváme s pojmem programování. Muselo se určit, které údaje se pro danou sestavu budou tisknout, které sloupce součtovat a jak. Tabelátory měly zabudovanou programovací desku a programovalo se zapícháváním propojovacích kablíků. První stroje kromě sčítání žádnou jinou výpočetní schopnost neměly. Pokud bylo nutno násobit např. počty kusů jednotkovou cenou, pak pracovnice účtárny přečetly vstupní údaje z naděrovaných štítků, vynásobily je na kalkulačkách (v té době samozřejmě mechanických) a zapsaly tužkou na štítek. Děrovačky je pak do štítků doděrovaly. Teprve v pozdějších letech byly dodávány kalkulační děrovače.

   Určitou zajímavostí bylo, že přestože mluvíme o období Československé republiky, většina úředníků byla německé národnosti a i u českých úředníků byla znalost němčiny nutným kvalifikačním předpokladem. První vedoucí výpočetní stanice neuměl ani slovo česky a sedmimístný číselník materiálu byl zpracován výhradně německy a teprve po několika letech existoval i český překlad.

   Až do znárodnění dolů v roce 1946 těžilo uhlí šest společností a mechanizace byla zavedena jen u dvou největších tj. u už zmíněné Báňské a hutní společnosti a u Vítkovického horního a hutního těžířstva. Po znárodnění a sloučení prudce narostl požadavek na mechanizační techniku a musely být doplněny další stroje IBM a zvýšeny počty pracovníků. Jenže se zhoršující se politickou situací bylo stále obtížnější dovážet potřebné stroje a náhradní díly. V té době začala tuzemská firma Aritma vyrábět svou děrnoštítkovou techniku založenou na 90-sloupcových štítcích. Bylo proto přijato rozhodnutí přejít postupně na domácí techniku a utlumit zpracování na strojích IBM. Bohužel byla podceněna schopnost firmy Aritma dodávat potřebné stroje, a to nejen v požadovaném množství, ale i kvalitě. Zpracování v 80-sloupcovém provozu se dostávalo do krize, která byla částečně řešena dovozem potřebné techniky ze Sovětského svazu a útlumem některých agend. K zamýšlenému přechodu na domácí techniku Aritma nikdy nedošlo a zpracování probíhalo na obou systémech až do konečného převedení všech agend na dva střední počítače.

Karel Metzl - Opava, duben 2015