@@@ - novinky & komentáře   |  autor: Vlastimil Čevela

motto "aby se na něco nezapomnělo - je to málo nebo docela dost ...?"

   Když jsem poslední verzi principů SP předložil k připomínkám, dostalo se mi zajímavé reakce: "... zmiňuješ se o postupu, který pomáhá řešit složité úkoly a problémy, což jsem chápala tak, že SP je jen "lidštěji a konkretněji" vyjádřený systémový přístup, který má přinést řešení. Ale pak se dočtu, že nanabízí JAK to či ono konkretně řešit, ale pouze shrnuje CO je třeba vzít v potaz. A tak se s Járou Cimrmanem ptám: A není to málo Antone Pavloviči? ..."  - dobrá a přesně položená otázka milý Watsone a tak se pokusím na ni odpovědět několika příběhy přímo ze života ...

 

Příběh první - privatizace

    Tomáš Ježek, jeden z hlavních aktérů privatizace po roce 1989, se vícekrát zmiňoval o tom, jak se stalo, že mohlo dojít k "rozkradení" privatizovaného majetku ze strany správců privatizačních fondů. V podstatě šlo o jeden paragraf příslušného zákona, který měl stanovit, že majetek, spravovaný ve fondu, musí být oddělený od majetku jeho správce. V původním návrhu sice byl, ale "pak se nějak ztratil". A tak správcové fondů připravili běžné občany, majitele kupónových knížek, asi o 50 miliard korun.

   Pokud by v době projednávání a schvalování tohoto zákona měli zúčastnění k dispozici stručný systematický popis, který by jako "vše podstatné, co by mohlo ovlivnit účel" výslovně zmiňoval výše uvedené riziko, tak by toto "opomenutí" určitě nebylo snadné.

 

Příběh druhý - zadávání veřejných zakázek

   Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že národní elektronický nástroj pro zadávání veřejných zakázek plánovanou úsporu nepřinesl. Systém za 230 milionů veřejní zadavatelé využívají jen minimálně, protože to není povinné.

   Pokud by v době zadávání zakázky na zmíněný systém měli ti, co zadání schvalovali k dispozici jednoduchý SP, který který v případě, kdy se jedná o nějakou změnu vyžaduje uvedení motivace, jak potřebné změny dosáhnout, nemohlo by k takovému výsledku dojít.

 

Příběh třetí - počítačové informační systémy Opencard v Praze, výběr mýta na dálnicích, atd ...

   Předpokládám, že jsou všeobecně mediálně známé mnohaleté mnohamilionové spory kolem vydání či nevydání autorských práv na programové řešení uvedených i dalších podobných systémů. Ve všech těchto případech jde v podstatě o to, že při uzavírání smluv na původní systémy nebyl řádně a zodpovědně analyzován vliv času, tj. že programy či technické vybavení zákonitě vyžadují inovační cyklus.

   Zodpovědní činitelé, kteří zakázky schvalovali, samozřejmě problematice IT vůbec nerozumí a nikdo to po nich nemůže chtít. Pokud by však znali principy SP, tak by v rámci přípravy takových zakázek určitě vyžadovali předložení kvalifikovaně připraveného jednoduchého systematického přehledu, který by srozumitelně říkal, jaká je asi životnost příslušných projektů a co se má stát, až bude potřeba inovace. 

 

Příběh čtvrtý - "chodník" do zábavního a nákupního centra

   Je to už řadu let, co byl u nás v Modřicích podél staré silnice od mostu přes náhon k mostu přes Svratku zřízen chodník, jehož účelem je umožnit pěším cestu do velkého nákupního centra Olympia, které stojí na katastrálním území města za řekou.

   Při následné rekonstrukci mostu přes Svratku na něm byl zřízen navazující oddělený pruh pro pěší a cyklisty, ale bohužel ani tehdy, ani při nedávné výstavbě velkého moderního autosalonu, nebyl v jeho těsném sousedství v úseku asi 150 m chodník prodloužen.

   Všichni, kdo chodník hodlají využít a není jich málo, se tak za špatného počasí těch 150 m musí brodit blátem nebo sněhem vedle silnice, anebo riskovat svoji bezpečnost a více či méně se motat mezi auty, kterých zde naopak jezdí hodně.

   Pokud by od počátku existoval stručný a srozumitelný SP, který by k účelu pěšího spojení, které z logiky věci budou využívat též senioři a rodiče s dětmi či s kočárky, upozornil na změny v čase, tj. že není vždycky hezky a sucho a v neposlední řadě na bezpečnostní rizika střetu chodců s auty, tak by tam ten zbývající úsek chodníku už určitě dávno byl.

 

Příběh pátý - cyklostezka

   V zájmu zvýšení bezpečnosti chodců a cyklistů byl před několika lety vybudován podél náhonu nový úsek cyklostezky, který ve směru od města umožňuje přístup k chodníku dle předchozího příkladu. Již od svého uvedení do provozu však měl zásadní bezpečnostní opomenutí - oba konce stezky totiž vyúsťovaly kolmo přímo na silnici.

   Když by to byla nějaká vedlejší ulice bez provozu, tak by to nevadilo, ale zde jde o mimořádně frekventovaný příjezd k nákupnímu centru, v místech křížení s nepřehlednými zatáčkami, který navíc nebyl doplněn žádnou dopravní značkou, která by řidiče na nebezpečí střetu upozornila.

   Teprve asi po roce či dvou provozu bylo vyústění směrem k Olympii doplněno krátkým úsekem bezpečného chodníku a dopravní značkou, omezující rychlost na 30 km/hod, ale na straně k městu se nezměnilo nic, takže neznalý řidič zde směrem k náměstí zpravidla jede rychlostí 50 km/hod. Riziko střetu, kdy z kolmého vyústění cyklostezky za zatáčkou a přilehlým manipulačním domkem nějaký sportovec vyjede, či vyběhne dítko, je proto určitě významné.

   Pokud by při projednávání projektu byl součástí schvalovací dokumetace kvalifikovaně připravený SP, který by na taková rizika výslovně upozornil, tak by je realizace musela přiměřeně zohlednit.

 

Jaké by z toho mělo plynout poučení:

   1) Systémový přístup, ani zjednodušený textový SP se skutečně nezabývá otázkou JAK se má to či ono řešit. Ale jak trefně upozornil v úvahách na tato témata zpřízněný kolega Branislav Lacko z VUT, jsou to nástroje pro "zviditelnění mlhavých stavů a procesů či souvislostí".

   2) Princip SP prakticky zahrnuje pochopení a využívání "sedmičky" základních pojmů: K daném účelu hledáme vše podstatné, co by mohlo ovlivnit dosažení uvažovaného cíle. Nalezené si zobecníme na zvládnutelný počet souvislostí, tj. vazeb na okolí a podrobností, tj, dílčích částí. V komentářích pak zohledníme čas, rizika a motivaci pro potřebné změny. Souvisí to i se známou zkušeností, že nejhorší a nejobtížněji napravitelné chyby jsou ty, které vznikly z rozhodnutí či nerozhodnutí v počátcích nějakého složitého projektu.

   3) Uvedené příklady proto měly ukázat, že při rozhodování není ani zdaleka nejdůležitější odborná znalost konkretní problematiky, jako znalost systémového přístupu, tj. v případě SP vědět, že je VŽDY potřeba uvažovat v rámci zmíněné "sedmičky", aby se na nic důležitého nezapomnělo anebo třeba i záměrně nevynechalo.

   4) Snad ještě vysvětlení, proč o tom tak důrazně píšeme na portálu o historii programování a nasazení počítačů. My, co jsme u toho pár desítek let byli, totiž z vlastních zkušeností víme, že velké a složité počítačové projekty, na jejichž realizaci jsme se úspěšně podíleli, by bez uplatňování systémového přístupu nebylo možné uskutečnit.

   5) Bohužel je smutnou skutečností, že přes nesporně prokázaný přínos jak ve vědecké komunitě, tak v odborné praxi a to nejen v technice, ale i v medicíně a jinde, není výuce a pochopení systémového přístupu v českém vzdělávacím systému věnována pařičná pozornost. Tím se též lišíme od výuky v zahraničí, kde je v různých formách běžně uplatňován a vyžadován. Jeho zjednodušením ve formě SP proto aktivně nabízíme srozumitelnou jednoduchou metodu, která by pomohla tuto mezeru zaplnit.

 

ČeV - Modřice, 10.2.2021, zavedení pojmu SP namísto SM - 25.3.2021