@@@ novinky - - - komentáře | autor: Vlastimil Čevela

   Základem přípravy počítačového zpracování je definovat algoritmus, tj. jednoznačný postup, pomocí kterého bude v konečném počtu programových kroků dosaženo požadovaného výsledku. Tak nějak se to píše v odborných knihách a vyučuje na školách. Z tohoto pohledu byl základ agendy materiálové evidence*, kterou jsme od roku 1970 připravovali ve výpočetním středisku (VS) Ingstav n.p. Brno definován následovně:

vstupní data:

• prvotní doklady, které vystavoval skladník,
        byly identifikovány číslem skladu a závodu, ke kterému sklad patřil,
        pořadovým číslem dokladu a obdobím platnosti (měsíc, rok)
    
• pomocí kódu druh pohybu bylo na dokladu vyznačeno,
        zda jde o příjem materiálu (nákup, přesun, ...) s odpovídajícím zdrojem
        nebo výdej materiálu (spotřeba, přesun, prodej, ...) s příslušným cílem,
    
  kód materiálového účtu pak rozlišoval
        stavební materiál (cement, písek, řezivo, ...),
        náhradní díly pro auta či stroje, 
        spotřební materiál (čistící prostředky, kancelářské potřeby, ...)
        a několik dalších skupin
    
• na jednotlivých řádcích každého dokladu pak byly údaje
        číslo materiálu, cena a vydané nebo přijaté množství

algoritmus požadovaných výpočtů:

• na každém řádku vynásobit (cenu x množství)
  a sečíst hodnotu pohybu za doklad
    
• na vyšších úrovních pak vytvořit součty za sklady, závody a podnik,
  členěné dle výše uvedených dalších hledisek
    
• aktualizovat stav na skladových kartách příslušných čísel materiálu
  přičtením nebo odečtení množství dle jim odpovídajících řádků na dokladech
  
  

   Jde tedy o násobení a sečítání s vyhledáváním a následnou aktualizací, pravidla zaokrouhlování byla dána předpisem v účetnictví, takže na první pohled algoritmicky jednoduchá a matematicky nezajímavá záležitost. Zajímavé to ale začne být, jakmile projekt zasadíme do kontextu reálných podmínek:

parametry, které algoritmus nepostihuje:

• sklady byly na stavbách, v dílnách i v administrativě a bylo jich 300 v různých lokalitách po republice,
  doklady se kompletovaly a pořizovaly do děrných pásek na 10 závodech
     v Brně, Hradci Králové, Kojetíně, Uherském Hradišti, Ostravě, Opavě, Dalešicích
  s centrálním zpracováním na počítači Tesla 200 ve VS na podnikovém ředitelství v Brně
    
• celkový počet řádků pohybu na prvotních dokladech v rámci podniku byl každý měsíc 60 až 80 tisíc,
  které se dle čísel materiálů přiřazovaly ke stavům na asi 100 tisících skladových karet
    
• výsledek postupného týdenního zpracování a měsíční závěrky tedy závisel
     na práci pár stovek lidí s předáváním a dopravou na poměrně značné vzálenosti,
     technické spolehlivosti pořizovacích strojů a počítače i jejich programového vybavení
  a muselo to být každý měsíc hotovo v termínu, s přesností doslova "do halíře"  
  
  

   Popisovanou první verzi jsme naprogramovali v jazyku COBOL, do ostrého provozu spustili v létě 1971, v dávkovém zpracování na magnetopáskovém počítači se 64 KB operační paměti a jednoprogramovým režimem,  bez disků a přímého přístupu k datům. Agenda byla jedna z největších, protože měsíčně spotřebovávala asi 100 hodin strojového času. Počítač ve VS Ingstav patřil k nejvytíženějším v celém projektu Tesla 200. Většinou totiž v té době pracoval v nepřetržitém 3-směnném provozu včetně víkendů. Řešení opakování výpočtů z důvodu technických či jiných problémů, které se průběžně vyskytovaly, bylo proto organizačně velice náročné. 

   Pro srovnání se současností r. 2016 je nutno dodat, že před 45 lety neexistoval internet ani mobily a meziměstské telefonní spojení s občasnými poruchami fungovalo pouze manuálně přes spojovatelky. Doklady, děrné pásky i balíky výstupních sestav na papíře se převážely fyzicky podnikovou nebo vlakovou poštou*.

   Z uvedených skutečností je zřejmé že počítače i v podmínkách tehdejšího direktivně řízeného národního hospodářství a politické normalizace u nás nebyly žádnou hračkou, ale zajišťovaly rutinní průmyslové zpracování dat. Pro podnik jako Ingstav, který stavěl především inženýrská vodní díla a další velké stavby, na kterých byl materiál velice významnou položkou objemových i finančních vstupů, byla související evidence přímo životní nutností k přiměřenému fungování a nejinak tomu bylo i jinde.

   O konkretních způsobech řešení výše uvedených nealgoritmizovatelných problémů bude pojednáno v dalších článcích. Ono k tomu kromě organizačních opatření nezbytně patří často i velice náročné a někdy až kriticky významné programové vybavení. 

<<<  vlaková pošta*
<<<  1969 ... Cesta k aktuálnímu portálu prog-story ...  (charakteristika vývoje 1970-1971)*

 

Vlastimil Čevela - Modřice, 21. dubna 2016