@@@ novinky & komentáře | autor: Vlastimil Čevela | souhrnné historické pohledy | PRŮVODCE |
Souhrnný pohled na "Minský fenomen" a I. etapu "doby počítačových sálů" u nás ...
První etapa širšího praktického uplatnění počítačů v Československu je spojena se sovětskými počítači, které byly vyvíjeny a vyráběny v běloruském Minsku. Ve své době to byl především typ Minsk-2/22, kterých bylo u nás postupně od r. 1964 v provozu kolem 60. Podle dnešních měřítek to nebyl žádný zázrak, ale v tehdejší době docela solidní a reálně využitelný tranzistorový počítač druhé generace s feritovou pamětí a magnetopáskovými jednotkami. Psané pamětnické vzpomínky i osobní svědectví kolegů, kteří na Minsku pracovali to potvrzují. [1>úvodní foto,Brlica,Urda]
Ekonomicko-společenské prostředí za socializmu
Abychom byli trochu v "obraze doby", připomeňme si, jak to tehdy fungovalo: Především existovalo důsledné centrální řízení národního hospodářství, tj. o tom co, kdo a kde bude vyrábět a o financování investic nerozhodovaly podniky, ale Státní plánovací komise a rezortní ministerstva. Vedle toho, resp. nad tím se o směřování vývoje i přidělování zdrojů rozhodovalo "politicky", tj. na Ústředním výboru (ÚV) a dalších orgánech Komunistické strany Československa (KSČ).
Ještě na počátku 50-tých let byl v SSSR a návazně i u nás uplatňován pohled na kybernetiku jako "reakční pavědu" a "ideologickou zbraň imperialistické reakce". Teprve, když v roce 1953 po smrti J.V.Stalina nastoupil N.S.Chruščev, tak si i vedení obdobně centrálně řízeného Sovětského Svazu uvědomilo, že bez počítačů se komunizmus budovat nedá.
A tak byla vydávána různá direktivní usnesení, která měla zajistit jejich urychlené zavádění do národního hospodářství. Podobně tomu bylo i u nás, kde na usnesení ÚV KSČ ze září 1959 a další navazovala usnesení vlády č. 935/61, 645/63 a 335/64. Brzy se ale ukázalo, že přes technicky vyspělé nápady, není zatím naše vlastní výroba většího množství použitelných počítačů reálná a proto se rozhodlo o krytí jejich potřeby dovozem. [2]
Rozsáhlejšímu dovozu počítačů z vyspělých zemí však bránily dva neřešitelné problémy - embargo a nedostatek směnitelných deviz. V reakcii na totalitní politiku, zahájenou r. 1947 ze strany SSSR donucením zemí pod jeho vlivem k odmítnutí ekonomického Marshalova plánu, zavedly totíž západní státy kontrolu vývozu zboží strategického významu. Do zemí východního bloku tak nebylo možno dovážet nejen zbraně, ale ani moderní výpočetní techniku, součástky či komponenty nebo zajímavé patenty.
V případě méně významných či repasovaných počítačů byl sice dovoz možný, avšak zůstávala otázka, jak je zaplatit. K zakoupení jednoho středního západního počítače, který v roce 1966 stál něco přes milion dolarů, bylo potřeba vyvézt 700 osobních automobilů. A tak byla zvolena koncepce pořídit západní počítače pouze pro vybrané prominentní aplikace a ze SSSR zajistit dovoz většího počtu menších počítačů Minsk - ten v rámci zemí RVHP devizové krytí nepotřeboval. [3>Dráb]
Sovětské počítače typu Minsk
Vývoj a výroba počítačů Minsk, zahájená rovných 60 let před napsáním tohoto článku, patří k nejúspěšnějším kapitolám historie sovětské výpočetní techniky. [1>. er]
... v listopadu 1958, usnesením ÚV Komunistické strany Běloruska a Rady ministrů Běloruské sovětské socialistické republiky, byla v podniku G.K. Ordžonikidze, budovaném na základě usnesení ÚV Komunistické strany Sovětského svazu a Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik, vytvořena speciální projektová kancelář, jejímž hlavním úkolem bylo - modernizování a zavádění do výroby elektronických počítačů, vyráběných podnikem ...
Citát z předmluvy ke knize, vydané k padesátému výročí v roce 2008, názorně ilustruje zmíněný způsob socialistického rozhodování. Na jejích více než 300 stranách je pak podrobně popsáno, čím a jak se minské počítače proslavily.
Bylo to především rychlostí vývoje a zavádění nových počítačů do sériové výroby i jejím úspěšně realizovaným rozsahem, která neměla obdobu nejen v Sovětském Svazu, ale pravděpodobně ani v zemích RVHP. Za pouhých 18 měsíců vývoje byla koncem roku 1960 zahájena sériová výroba elektronkové řady Minsk-1. Za 10 let, v roce 1970 svým počtem více než 4.000 kusů počítače z Minsku představovaly 70% dosavadní výroby univerzálních počítačů v SSSR a úspěšně pracovaly i v řadě dalších zemí.
Podle autora předmluvy (В.В. Пржиялковский), který patřil v těch dobách k vedoucím konstruktérům, za tím stály tři rozhodující faktory: Ze strany republikových i městských orgánů bylo umístění nového podniku na výrobu počítačů v Minsku pojato jako mimořádně prestižní záležitost a tak byla pro něj vyčleněna již téměř hotová, původně pro jiný účel určená budova, na jednom z hlavních náměstí města - viz foto. Jednalo se o dobu poměrně krátce po 2. světové válce, ve které bylo město z více než 80% zničeno a tak bylo takové rozhodnutí hodně důležité.
Dále to byla skutečnost, že v situaci nejostřejšího nedostatků bytů, tyto orgány nalezly možnost přizvat z jiných míst do Minsku několik desítek specialistů, kteří již měli s návrhy a výrobou počítačů zkušenosti. Prestiž nového podniku a podpora jeho rozvoje vedoucími složkami k němu také přitáhly zájem nejlepších odborníků ve městě.
Třetím faktorem, který významně zkracoval náběh sériové produkce nových typů, bylo zařazení vývojářů spolu s výrobou do jednoho podniku. Takové organizační a finanční spojení nebylo v SSSR běžné a už vůbec ne v oblastí výpočetní techniky. Tímto perspektivním přístupem vedení podniku se však mohla výroba připravovat souběžně s vývojem a tak byly lhůty jeho dokončování a tím i náklady na něj rekordně malé.
Minsk-2 byl první tranzistorový počítač v SSSR a jako první také uměl pracovat i s texty, ale jeho prosazení do výroby nebylo snadné. Státní komitét pro elektroniku totiž odmítl schválit technický projekt, dokončený v roce 1962, protože podle jeho názoru bylo úkolem minského podniku pouze testování a vylepšování existujících počítačů a nikoliv vývoj nových. Teprve po intervenci nejvyšších běloruských orgánů bylo možno v r. 1963 sériovou výroba začít.
Počítače Minsk-1, 2/22 a 32 v ČSSR
Československo od počátku patřilo k významným nejen obchodním, ale i technickým partnerům minského podniku. Brněnský veletrh v září 1961 byl první mezinárodní výstavou vůbec, na které se vystavoval sovětský počítač. Jednalo se o ještě elektronkový Minsk-1 (vyráběný 1960-63, v počtu 230 ks), který byl následně zakoupen pro Výzkumný ústav elektrických strojů točivých v Brně (VÚES) a počátkem roku 1962 pak tam byl uveden do provozu. Jediný svého typu u nás, ale podle pamětnických vzpomínek pravděpodobně první číslicový počítač, který byl v ĆSSR využíván k technickým výpočtům v rámci běžné průmyslové výroby - konkretně šlo o pevnostní výpočty vysokotlakých parovodů pro elektrárny a teplárny, dodávané IBZKG Brno [1>. er, Brlica].
Dne 2. října 1964 bylo slavnostně otevřeno automatizační výpočetní a organizační středisko (AVOS) ve Sdružení telekomunikačních podniků v Praze 2, Karlovo náměstí čís. 7. Bylo to první výpočetní středisko v ČSSR, vybavené novým sovětským plně tranzistorovým počítačem Minsk-2 (úvodní foto z časopisu MAA č. 12/1964 s jeho ovládacím pultem). Jak bylo u tehdejších exportních zakázek z Minsku obvyklé, v týmu jeho obsluhy pracovali též dva specialisté z výrobního závodu. Podle svědectví publikace [1>. er] se VS firmy Tesla, kde byl počítač instalován, stalo místem každodenních odborných návštěv z různých firem a výsledky souvisejících jednání pak byly jako zpětná vazba přímo přenášeny do projekční kanceláře výrobce.
Publikace výslovně zmiňuje československé specialisty i v souslosti s faktem, že ve 2. polovině 60-tých let 20. století bylo v zahraničí daleko více zkušenstí s uplatněním počítačů pro řešení různých úkolů v národním hospodářství než v Sovětském Svazu, kde se v té době počítače uplatňovaly především v oblasti obrany. Vnímavý postoj k cizím zkušenostem a názorům uživatelů byl rovněž jedním z charakteristických znaků minského přístupu k věci.
Instalaci z r. 1964 v bratislavském rezortním Ústavu ekonomiky a organizácie stavebníctva (UEOS) patří také jedno prvenství. Jejich Minsk-2 byl počátkem února 1966 na MIstrovství Evropy v krasobruslení, konaném v Bratislavě, pravděpodobně prvním počítačem v zemích RVHP, který byl použit k výpočtům aktuálních výsledků velkých sportovních akci. Průběžně vyhlašované bodování se telefonicky a dálnopisně hlásilo jako vstup k počítači a výsledný stav po jednotlivých jízdách pak televize přímo na stadioně snímala z jeho dálkově připojeného výstupu na pásce dálnopisu. [1]
Na úspěchu řady Minsk-2/22 (vyráběné 1963-65/1965-70 v počtu přes 1.000 ks, dovezeno kolem 60) se u nás významnou měrou podílela možnost doplnění konfigurace domácími snímači děrné pásky FS-1500 ze ZPA a později též licenční dálnopisy Siemens ze ZJŠ Brno. Původní programování pouze ve strojovém kódu bylo doplněno o autokod MAT a postupně i o překladač jazyka Alogol. Nutno zmínit i skutečnost, že v prvním období byly dodávány počítače Minsk-2 a od r. 1965 byly dodatečně rozšiřovány na konfiguraci Minsk-22.
Posledním typem před přechodem na výrobu řady EC(JSEP,RJAD), která kopírovala počítače IBM 360/370, byl Minsk-32, (vyráběný 1968-75 v počtu 3.000 ks). V té době už měl v ČSSR vážnou konkurenci v tuzemských počítačích ZPA-600 a licenčních Tesla-200. Přes počáteční nedůvěru jich k nám bylo dovezeno 15 kusů, které byly úspěšně využívány. Zajímavá je zmínka v US Computer History Museum o jeho mimořádné spolehlivosti a exotická skutečnost, že měl kompilátor pro ruskou verzi jazyka COBOL. [1>. er] a [1]
Závěrečná poznámka autora
Do analyticko-programátorské branže jsem se sice ve VS Ingstav Brno profesně zapojil koncem roku 1969, ale protože jsme se okamžitě velice intenzívně připravovali na Teslu 200, tak jsem Minsk-22 "in natura" vlastně poprvé viděl až nedávno při otevření expozice VT v TM Brno. Od kolegů, kteří na něm začínali, jsem však o něm slyšel vyprávět - a bylo to většinou pozitivní. Předložený text představuje pokus o první variantu širšího pohledu. Je zastřešením téměř stovky on-line zpřístupněných interních (viz štítek) i externích (viz rozcestník . er ...) detailních info-zdrojů, ze kterých bylo zatím čerpáno spíše zběžně. Informace např. o používaných programovacích jazycích a způsobu práce, uvádějí ve svých vyprávěních kolegové pamětníci Brlica, Vérosta a Urda.
Vlastimil Čevela - Modřice, 24. prosince 2018
PS
Jako redaktor samozřejmě velice uvítám jakékoliv doplnění či připomínku od kohokoliv ... :o)
------------------------------------------
souvislosti v prog-story dále:
[1] ^ Expozice VT Technického muzea v Brně - Minsk 22
... foto - sál počítače Minsk 22 v expozici VT
... . er - rozcestník externích odkazů, mj. publikace 50 let НИИЭВМ v Minsku !!!
... 1962 ... vzpomínky - Josef Brlica
... 1966 ... spomienky - Ján Urda
... 1966 / Minsk 2 v Bratislavě na ME v krasobruslení
... 1974 - Russian version of COBOL
[2] ^ Historie VT v Československu: web Petr Kovář
... 1958-1968 / Pokus o vlastní cestu
... 1954-1974 / Dovoz zahraničních počítačů a statistika
[3] ^ Sympozium o samočinném počítači Minsk 2/22 - KS Praha 1966
... Zkušenosti s přípravou zavádění vyšších stupňů automatizace (2. autor Z. Dráb)
[4] ^ Firemní počítače do roku 1989
... Souhrn instalací Minsk 1, 2/22 a 32
[5] ^ VUT Brno: Deset let práce Laboratoře počítacích strojů 1962-1972
... články s popisem počítače Minsk-22 a na něm prováděných výpočtů
odkazy na jednotlivé články - viz [Minsk ...] ^^^ štítek
... 1448 ... / O strojovém kódu - Vladimír Vérosta
Modřice, prosinec 2018