@@@ novinky & komentáře  |  autor: Jiří Pšenička  |  PRŮVODCE  |  audio a pracovní kopie přepisu diskuze  |

   Komentovaná fotoreportáž z výpravy pamětníků - techniků a programátora z bývalé Tesly Pardubice, na 5. ročník konferenci TM v Brně k historii programování a VT - téma: "50 let od zahájení sériové výroby počítačů Tesla 200". ^*)

   Tak nakonec do Brna odjeli téměř všichni, s nimiž jsem počítal, a všem se nám to moc líbilo. Ve vlaku, který měl odjet z Pardubic v 09:07, se nás sešlo 7 a o Karlu Červenkovi jsme věděli, že tam vyrazí sám dříve. A hned na Hlavním nádraží v Brně nás už na peróně čekal náš hostitel Ing. Vlastimil Čevela, který trval na tom, že je Vlastík a že si všichni budeme tykat. A ještě jsme každý od něho dostali jízdenky na brněnskou šalinu, která by nás měla dopravit až k Technickému muzeu i zpět a nenechal si je zaplatit. Navíc nám pak doporučil zahájit návštěvu Brna na Zelňáku (tedy Zelném Trhu), kde mají ve stánku skvělý pravý jihomoravský burčák. Tož jsme dali na jeho slova a nechali se vést.

  A tady už nás některé máte: Poněkud ve stínu Kája Čejka a Jindra Fajkus, osvícenější Luděk Kadlec a Maruška Popelková, pak zase ve stínu vpravo šedá čupřina Jardy Bubna, s čepicí na hlavě je Vláďa Kotland a v kloboučku Vlastík Čevela. Takže vlastně se mi všichni vešli do jednoho záběru, což je jistě úspěch.

Vláďa Kotland v rozhovoru s Vlastíkem Čevelou.

  Tady jsou s kalíšky burčáku kamarádi Kája Čejka, Jindra Fajkus a Vláďa Kotland. Ta budova vlevo je rekonstruovaný historický Dietrichsteinský palác^, který byl původně postavený v letech 1614-1618. Dnes v něm sídlí "Moravské zemské muzeum Brno".

    Vlastík nás upozornil na to, že stojíme před divadlem Reduta, kde kdysi vystupoval Wolfgang Amadeus Mozart. Tady byste se o tom vystoupení dozvěděli více: www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/odbor-zahranicnich-vztahu/mezinarodni-vztahy/mezinarodni-site-mest/evropske-mozartovy-cesty/evropske-mozartovy-cesty/mozart-v-brne/^. Na připomínku tohoto vystoupení vytvořil sochař Kurt Gebauer mladičkému Mozartovi tuto půvabnou sochu -  encyklopedie.brna.cz/home-mmb/profil_objektu=709^. Na dalších foto je kašna Parnas, postavená v letech 1690-1695^ a za ní věž Staré radnice a její podrobnější foto (Wikipedie^). Co je ta modernistická budova vlevo, se mi nepodařilo z map.cz zjistit. Třeba nám to sdělí sám Vlastík. (Městská tržnice^). Že by nad ní vykukovaly dvě věže kostela sv. Michala archanděla?.     

   Mezitím Vlastík zjistil, že promeškal příjezd své vnučky Gábinky, kterou si pozval jako sekretářku a hostesku setkání, tak se vydal zpátky na nádraží a my ostatní pak na šalinu č. 12, se kterou jsme měli dojet až do stanice Červinkova, pokud jsme chtěli poobědvat v jím doporučené restauraci u hotelu “A Sport”. I ten jsme pak úspěšně našli (třebaže někteří dost pochybovali o tom, zda je k němu vedu správně) a venku před ním poobědvali. A do muzea už jsme to měli jenom kousek neblátivou cestou přes trávník.            

   V zasedací místnosti ve 4. patře Technického muzea jsem si dovolil otevřít okno a vyfotografovat vojenské letouny na trávníku pod okny. Vladimír Novák by to věděl přesně, já jenom odhaduji, že by to mohly být proudové letouny, které kdysi používalo letectvo ČSLA, Mig 15, Mig 21, bombardér IL-28 a asi stíhačka Suchoj. Ta výšková budova by mohla patřit Strojní fakultě VUT Brno. (Je tomu tak a je to též pracoviště kolegy Branislava Lacka - pamětníka počítačů Datasaab D21 a M-4030 v podniku TOS Kuřim, který dnešní konferenci zahajoval. Velká stavba v popředí je hlavní výrobní hala bývalého podniku Tesla Brno, do jejíhož areálu patřila i dnešní budova Technického muzea. V Tesle svého času pracoval i kurátor současné expozice VT a průvodce závěrečnou exkurzí - kolega Jaroslav Pipota. V hale je dnes asi tucet různých firem - viz mapy.cz^. ).

   Zpátky ve 4. patře: Tady už se Gábinka Čevelová ujala svého úřadu asistentky. Na poslední fotografii jsou vidět prospekty, které zvou návštěvníky fyzické expozice výpočetní techniky TM k virtuálnímu pokračování na portálu prog-story.

   Závěrečná exkurze proběhla v suterénu TM do expozice VT^ a naším průvodcem byl její kurátor a hostitel konference, Jaroslav Pipota. Na prvních snímcích je krásná registrační pokladna a další ukázky mechanické výpočetní techniky. LGP-30 jsem si musel vygooglit: https://en.wikipedia.org/wiki/LGP-30^. V anglické verzi popisu si všimněte půvabných citoslovcí charakterizujících zvuky vydávané počítačem při jeho startu. (Starting the Machine). Další foto a rozcestník,mj. se štíkem, který vede na seznam dobových článků o využívání LGP-30, nabízí prog-story. Na posledním snímku jsou jednotky magnetické páskové paměti počítače Minsk, které jistě vyvolaly nostalgické vzpomínky u Káji Čejky. Na co jsem se našeho průvodce expozicí výpočetní techniky zapomněl zeptat, je to, co se provedlo s tou širokou magnetickou páskou při její výměně. Na co a jak se namotávala? (Snad mi to zodpoví sám Kája, pokud bude na internetu.) - O počítačích Minsk 22 prog-story nabízí prospekt, podrobné foto z expozice a mnoho dobových i vzpomínkových informací - ale odpověď na takovou praktickou otázku tam nemáme - Karel Čejka, svého času technik u Minsku, ji zodpověděl takto:

Maniplace s magnetickou páskou na počítači Minsk-22

   "Magnetická páska, široká 35 mm, se skladovala na plechové cívce o průměru asi tak 15cm. Cívky se pak vkládaly do papírových krabiček. Kolik metrů pásky se na cívku vešlo si již nepamatuji.

   Kotouč s páskou se vyndal z papírové krabice a nasadil na trn (volně se otáčející) vlevo nad dráhou pásky. Potom se páska ručně zavedla do dráhy a pomocí ovládací páčky se ručně převinula celá do jednoho ze svislých zásobníků. V zásobníku se volně skládala ve smyčkách nad sebou (nebyl žádný podtlak). Druhý konec pásky se zavedl do druhého zásobníku. Při operacích čtení/zápis se pak přesunovala mezi zásobníky. Začátek pásky byl označen otvorem. Při výměně za jinou pásku se musela páska ručně založit na kotouč a potom pomocí ovládacích páček navinout na kotouč. Před prvním použitím se páska musela předznačit – opatřit záznamem ve služebních stopách."

   Takhle nás všechny na unikátně zachovaném "sále historického Minsku 22" vyfotografovala Gábinka přístrojem Karla Červenky. Zleva to jsou: Jarda Buben, Jaroslav Pipota (TM Brno), Jindra Fajkus, Hana Cetkovská (?), Luděk Kadlec, paní-X (?), Vláďa Kotland, Branislav Lacko (VUT Brno), Maruška Popelková, Kája Čejka, Karel Červenka, Vlastík Čevela (prog-story), Jirka Pšenička.

   Ostatní účastníky zájezdu ubezpečuji o tom, že i Jarda Buben a já jsme se dostali bezpečně do Pardubic, byť o něco později než většina ostatních. Získali jsme tak čas dát si ještě jedno pivo u stánku u Dolního nádraží. O čem jsme si na setkání povídali, nás jistě bude informovat Vlastík, který si dělal pečlivě poznámky a snad bude mít k dispozici i audiozáznam - byl úspěšně vytvořen, na publikování přepisu se pracuje. Já bych mu chtěl ještě jednou poděkovat za nás všechny, kteří jsme se expedice zúčastnili. Je to pro nás radost získat nového kamaráda, když spousta těch starých už nás opouští.

Pozdravy vám všem, ostatním účastníkům konference i návštěvníkům portálu prog-story vůbec - Jirka.

*) kurzívou jsou vyznačeny komentáře redaktora prog-story

   Projekt Tesla 200 vznikl v rámci uvolnění kontaktů s vyspělým světem kolem roku 1968 a znamenal významnou etapu v rozvoji výroby a nasazení výpočetní techniky i v historii programování v rámci ČSSR. Svým pojetím však nezapadal do tehdejší koncepce rozvoje v rámci socialistických zemí a tak byl administrativním zásahem v roce 1978 ukončen a jak bylo v oněch časech obvyklé, víceméně určen k zapomnění. - - -

   Myslím si, že těch 169 fungujících instalací, k tomu stovky specialistů, co se realizaci projektu v přípravě, servisu i ve výrobě věnovali a dalších minimálně 12 tisíc lidí, kteří se programátorsky, technicky a provozně podíleli na úspěšném uplatnění dodaných počítačů při zpracování hromadných dat i v dalších oblastech si zaslouží, aby k tomu zapomnění nedošlo. - - -

   Letošní rok není jen výročí zahájení výroby T200, ale je to také 50 let od zásadní změny v mém profesním životě, kdy jsem koncem října 1969 ukončil 8-letou práci ve strojírenství v IBZKG a jako úplný laik jsem nástupem do VS Ingstav Brno přešel do světa počítačů. Po dalších více než 15 let se mi pak počítač TESLA 200 stal nejen nástrojem k úspěšné realizaci mnoha inženýrských vizí, ale i přímo jednou z celoživotních "srdcových záležitostí" - tou další pak byl programovací jazyk COBOL. Proto bylo zakončení několikaleté badatelské práce a uskutečnění letošní tematické konference za aktivní účasti přímých pamětníků výroby Tesly 200, splněním jednoho z mých velkých snů. Závěrem tedy vřelý dík nejen kolegům z Pardubic, ale samozřejmě i ostatním účastníkům konference, spoluorganizátorům a také všem, kteří nemohli přijet, ale ke vzpomínání tak či onak přispěli ... !!! 

Vlastimil Čevela, Modřice září 2019