zvukový záznam z panelové diskuze - ve formátu mp3,

vyzkoušel jsem tento postup:
1) v nové záložce si pustím záznam a zastavím ho na čase, kde má pokračovat
2) v původní si otevřu tento soubor, do kterého budu přepisovat
3) pustím si úsek, který si stačím zapamatovat a zastavím
4) přepnu se do editace a zapíšu - na pravopis nekoukám
5) přepnu na záznam a pustím pokračování - - - atd atd

velice doporučuji, abys po nějaké ne moc dlouhé době to co je napsáno uložil a článek pak otevřel znovu - aby se nějakou chybou nestalo, že o práci přijdeš ...

přepisovat by se to mělo až od dále uvedeného času, vždycky když mluví někdo jiný, tak by se na samostatný řádek ten čas měl napsat, aby se na to dalo najet ...

přepis:

6:25
... poprosil bych každého jak tady sedíme aby řekli, čím se vlastně tehdy zabývali - abych se uvedl jako příklad, tak začnu já - byl jsem vedoucí programátor analytik v ingstavu Brno - měli jsme teslu dvoustovku 15 let, od roku 71 do roku 87 a těch 15 let měla průměrnou směnnost 2,8, takže byla plně vytížena, takže jsme museli dělat mnohá racionalizační opatření, abychom to všecko spočítali a proto jsem pak ty opatření jezdil přednášet a publikovat a tím jsem se dostal k tomu, že se okolo toho prezentuju ...

7:29
... jmenuji se Vladimír Kotland a byl jsem vybrán, částečně jsem to chtěl a částečně to vyšlo, na to školení do Francie a sice to školení ve Francii bylo tak rozhodnuto - v 68 roce, alespoň co víme my jako řadovější pracovníci, kde na tom šéfové pravcovali to teď nevím, byla stanovena skupina asi devatenácti lidí (bylo nás teda víc, ale někteří to potom vzdali), kteří byli vybraní na to školení.

V květnu 68 jsme měli na Kunětické hoře za prvé asi tři týdny školení francouzštiny. Byli jsme rozděleni na začátečníky a pokročilé. Já jsem naštěstí francouzsky už uměl, takže to pro mě bylo jednodužší. Pak jsme měli školení o výpočetní technice (které vedl pan ing. Rosa), ale to bylo takové trochu...  to co se u nás vědělo, toho nebylo zatím nijak moc, takže když se to potom porovnávalo, tak to nebylo nic zvláštního, ale zase na druhou stranu to bylo alespoň něco.

Všechno to probíhalo pěkně, až přišel 21. srpen 68. Vypadalo to, že bude konec, ale protože (co jsme se dozvěděli) to těm francouzům, nevím jestli celé, ale dost zaplatili, tak nakonec pan Utíkal prosadil, že jsme měli do konce roku 68 odjet do Francie. (František Utíkal ,jestli to někomu říká, byl tenkrát ředitelem Tesly. Byl to sice komunista, ale zase dobrý, že to nakonec prosadil) Což se nestalo a jeli jsme začátkem - teď mluvím o ,,hardwareářích", ,,softwareáři" to bude mluvit tady pan kolega Červenka - ledna do Francie, města Angers do firmy Build General Electric, a tam jsme měli školení.

Byli jsme rozdělení na lidi, kteří měli na starosti centrální jednotku a spolupráci s periferiema, a potom byli periferáři - ti byli čtyři (na periferie byl vždy jen jeden člověk) a nad nimi byl pan ing. Setínek, který je měl pod kontrolou.

To školení trvalo asi tak tři týdny. Bylo to dost teda náročné se přiznám, protože to bylo ve francouzštině. Ti co byli začátečníci, tak jim Tesla poslala nějakého pana Hlaváčka, překladatele, který uměl francousky, ale neznal tu počítačovou terminologii. Nás pár, co umělo francouzsky jsme měli školení v originále.

Potom (teď mluvím za sebe) jsme dělali na jejich platformě. Taky se tomu tak říkalo, my jsme to pojmenovali podle francouzů. Tam jsme se potom účastnili oživování počítačů pod franfouzským dohledem, v případě opravami nějakých závad, které se během výroby vyskytly.

Já za sebe mohu říct, že jsem začátkem května odjel zpět do česka a potom někdy v červnu začala výroba. Mezitím se vrátili i ostatní. Měli jsme tam asi tři měsíce francouzské techniky, kteří nám na platformě pomáhali, když jsme měli problémy. A musím říct, co jsem s nimi o tom mluvil, že oni sami řekli, jak jsou hrozně překvapení tím, jak to Tesla dobře zvládá. Prý měli obavu, že budou problémy, aby to nebyla ostuda pro BGE, že to nemají v pořádku a že to neumí předat. Opravdu to podle mě dopadlo velice dobře.

 14:10

Tak děkuji za slovo. Já se jmenuji Karel Červenka a budu se snažit být stručný.

Já jsem nastoupil do Tesly v roce 69. Začal jsem kurzem programování v APS a potom jsem nasoupil do oddělení základního softwareu. Tehdy se software dělal ve dvou skupinách, jedna byla pardubická skupina základního softwareu, tomu šéfoval ing. Borský - na slovo vzatý odborník jak přes analogovou, tak přes číslicovou techniku. Tak to byli Pardubice.

Skupina, která se zabývala kopilátory vyšších programovacích jazyků a aplikačních softwareů, byla v Praze. Na ni nemám žádné kontakty a nevím prakticky co dělali.

Ten základní software v Pardubicích byl rozdělen na několik částí. Základní takový byl monitor a supervizor. To byl vlastně základní operační systém toho počítače Tesla 200. Další část toho softwareu byl systém ovládání souborů, potom to byl překladač APS (tzn. assembler APS), potom sestavovací program loader, knihovník a nějaké testovací a ladicí programy. Tím jsme se zabývali v počtu asi tak kolem patnácti lidí v průměru. To jme vlastně rozvíjeli to, co nám dali francouzi. To jsme potom doplnili některé vlastní věci, jako byl třebas Proglip(?) - programový knihovník, který dokázal hodně práce a usnadňoval práci s děrnými štítky apod.

Ještě taková maličkost: software to byl tenkrát taková... nechci říct popelka... taková opomíjená záležitost. Hardware byl vidět, čili když se zákazníkovi prodával počítač, prodal se mu hardware a hardware zaplatil. Ale tenkrát neexistoval způsob, jak zaplatit software. Takže software byl takový přídavný balíček k počítači, který ten zákazník dostal, jenom aby ten počítač mohl používat.

Děkuji vám za pozornost - zatím.

16:40

Dobrý den, Já jsem Jiří Pšenička a mám pocit, že tady mezi těmi experty sedím špatně.

Já jsem totiž nastoupil do Tesly až v září roku 1973 na platformu a první akce, které jsem se tam zúčastnil, byla protestní schůze proti tomu, že vojenská junta pod generálem Pinochetem smetla legálního prezidenta Allendeho.

Pak mě poslali do kurzu. Základní skončil někdy před Vánocemi a pak jsem ještě tady s Karlem byl na pokračovacím kurzu na centrální jednotku. Takže jsem byl specialista na centrální jednotku a mohu se snad pochlubit jedině tím, že to jsem byl já, kdo naučil Teslu 200 zpívat.

17:30

Dobrý den a děkuji za slovo.

Mé jméno je Karel Čejka. Strávil jsem v Tesle víc jak 20 let. Nastoupil jsem v roce 68 na podzim do výpočetního střediska Tesly jako technik a to jenom díky tomu, že právě začal projekt Tesly 200 a nastal hromadný úprk personálu - odborně zdatných lidí, kteří všichni chtěli jet na školení do Francie a tím pádem ve výpočetním středisku chyběli technici.

Ze začátku jsem pracoval na Minsku do roku přibližně 1972 a potom se do našeho výpočetního střediska dostali dvě Tesly 200. Ty jsme měli na zámečku a to tak, že jedna byla v budově technického úseku ve třetím patře, a druhá přes ohromný dvůr na druhé straně. Takže jsme měli docela náhon se o to starat.

V roce 75 jsme se přestěhovali do adaptovaných prostorů na Kyjevskou a tam jsme měli dvě Tesly 200 na společném sále. Tady bych rád k tomu řekl, že náš šéf výpočetního střediska ing. Dumik (?) měl tak trochu megalomanské sklony a tudíž jsme vždy měli největší konfiguraci počítače v celém Československu. Čili třeba jsme měli dva počítače a oba měli feritovou paměť o velikosti 256 kB.

Tesly u nás sloužili jedna do roku 84 a druhá přibližně do roku 86. Potom až do roku 92, kdy jsem z Tesly odešel, jsme měli počítače EC 1045 a EC 1046.

Myslím, že už jsem zatím toho řekl dost, takže děkuji a předávám.

20:00

Děkuji za slovo, moje jméno je Luďek Kadlec a jsem vlastně účastníkem z počátku toho prvního školení, co se odehrávalo ve Francii.

Byl jsem školen na centrální jednotku. Bylo nás dvakrát po čtyřech Přesně tak, jak byl systém výroby ve Francii, tak jsme obsadili dvě směny po školení na platformě u firmy. To že byl to pro nás velký přínos poznávání nové technologie, nového způsobu práce atd., to je popsáno jistě v jiných materiálech. Já bych jenom potom chtěl říct, že po návratu jsem se zabýval oživováním centrální jednotky a oživováním celého systému.

Protože tady zatím nebyla řeč o diskovém podsystému, chtěl bych ještě připomenout tuto záležitost. V roce 73 jsem se zúčastnil školení v Belgii. Bylo to ze začátku školení teoretické a součastně potom navázalo školení výrobní, kde jsem se svými dvěma kolegy, kteří již nejsou mezi námi - kolega ing. Vašek a technolog pan Volavka, přímo ve výrobním závodě Liješ (?) se zúčastnil prvních výrobních kusů. Byl to řadič E 631 (u nás označovaný jako T).

Zase, jak jsem podotkl, byl to z hlediska technického velký přínos, neboť jsme poznali nové montážní technologie, nové postupy a myslím si, že i to, že vlastně tu myšlenku testování desek jsme přenesli z řadiče, kde jsme poznali nové metody testování desek, jsme pak přenesli i do výrobního závodu v Tesle v Pardubicích. Zde byli postaveny, nebo sestrojeny testery pro testování i desek na počítači, nebo jiných zařízeních.

Jenom abych dokreslil celou tu éru snahy rozšířit a vylepšovat ten počítač, tak jsem se ještě náhodou setkal na jednání v Praze (tuším, že to bylo na generálním ředitelství), kdy se uvažovalo o připojení tzv. pořizovacích strojů, což doufám, že se nepletu bylo to pořízení dat děrných štítků na pásku magnetickou. Zárověň se tam odehrávali nějaké úvahy o připojení k počítači Tesla 200. To berte jako poznámku, tento projekt se neuskutečnil, ale bylo to taky teda rozehráno s francouzskou firmou.

To je prozatím vše, děkuji za pozornost.

(23:17) - DOPLNÍM

Pozvání zúčastněných na výstavu.

(32:52)

Jako k tomu jen, že k tomu byl psací stroj, který psal. Ale když jste potřeboval zjistit, co je obsah jaké paměti, tak se pak otevřeli dveře pilu 1 a tam byl dlouhý panel se spoustou diod (to nebyli ještě možná led diody, to byly ještě elektronky, co tam svítily) a spousta přepínačů. Tam jste se mohli podívat do paměti, vyčíst obsah atd. I mikroprogramy se na tom kontrolovaly. Takže to bylo tam, ale spíš pro techniky, ne pro programátory.

(33:30)

Já na to zdovolením navážu.

Z programátorského hlediska bylo běžné při ladění programů, že když program skončil, ať chybou, nebo bez chyby (často teda skončil s chybou), jsme dělali tzv. výpis postmortem. Tzn. že jsme si vypsali operační paměť, kde byl takový jeden důležitý řádek. Zde jsme mohli vyčíst, na které absolutní adrese začínal, na které končil, jestli skončil s chybou, nebo normálně, a nad tím jsme dumali a hledali chybu.

Ještě k tomu programování. Programování byla celkem dobrodružná činnost. Když vezmete, že kapacita paměti byla od nejnižších konfigurací 16 kB do 128 kB, nebo až do 256 kB, jak taky říkal Karel Čejka. Čili z dnešního hlediska je to nic, to mnohonásobně předčí každý telefon. Ale žádný telefon toho neumí tolik, jako Tesla 200. Teď při tom programování byl počítač dost pomalý. Dělal tak kolem 20 000 operací za sekundu. Zase směšné proti dnešním rychlostem. A když jsme programovali, tak jsme se k počítači moc často nedostali. Čili programátor, když se dostal dvě hodiny týdně k počítači, kde si mohl ladit, většinou to bylo v nočních směnách, tak mohl být spokojený. Jinak jsme celý týden seděli nad papírama, rozebírali výpis z paměti a psali instrukce v APS.

Ještě jednu maličkost bych chtěl říct k tomu výkonu počítače. Teď se to zdá strašně směšné třebas ta kapacita apod., ale známe všichni Moorův zákon. Ten říká, že každých 18 měsíců se zvýší počet tranzistorů v integrovaném obvodě. Teď už se říká každé dva roky. I když Tesla ještě neměla integrované obvody, nebo až později, tak stejně se to dá aplikovat na jiné části výkonu. Třeba na operační paměť, na rychlost apod. A když si uděláme takový jednoduchý výpočet: Tesla slaví 50 let, čili když to rozdělíme na dvouleté období, tak je to 25 dvouletých období. A tahdejší výkon se vlastně zvětšil dvakrát dvě na 25 - to je asi 33 000 000. Tak teď si zpočítejte jestliže byla operační paměť 128 kB, tak krát 33 000 000 a kolik to odpovídá operační paměti v dnešních poměrech. Jistě, že byla operační rychlost asi 20 000 operací za sekundu, jaké rychlosti to odpovídá u dnešních počítačů. Čili vlastně Tesla vůbec nezaostávala a nebyla pozadu.

(36:40)