ZÁKLADNÍ PRINCIPY

Především je třeba vzít na vědomí, že:
• každá záležitost je relativní, tj. vždy záleží na úhlu pohledu, kterým se na ni díváme – jinými slovy: za jakým
účelem se jí zabýváme [ ÚČEL ]
• žádná záležitost neexistuje izolovaně, ale vždy v nějakých souvislostech, tedy je ovlivňována okolím – ten
vztah je oboustranný, každá záležitost zase tak či onak na okolí působí, třeba už i jen svojí existencí [ OKOLÍ ]
• nic není konstantní – vše se v průběhu času mění a tak ani žádná záležitost není statická, ale dochází ke
změnám jejího stavu i vzájemného působení s okolím [ ČAS ]
• věci se však nemění samy od sebe, vždy je k tomu nutný nějaký aktivující faktor, energie či motivace [
MOTIVACE ]
• v neposlední řadě také platí, že v průběhu času vždy existuje jistá míra rizika, že skutečnost nebude taková,
jak bylo předpokládáno [ RIZIKA ]
Cestou je systematický postup:
Svět je složitý a lidské schopnosti jsou omezené – máme-li se úspěšně zabývat složitou záležitostí, musíme si ji
nejprve přiměřeně zjednodušit tak, abychom dokázali správně pochopit její podstatu. V dalším si tři základní kroky pro
takové zjednodušení stručně popíšeme.
1. Účel a okolí
• Naší záležitostí se nezabýváme v celé její komplexní složitosti, ale účelově, tedy pouze v rámci konkretního
úhlu pohledu. To znamená, že si především musíme ujasnit ÚČEL, ke kterému má náš pohled na ni sloužit,
resp. jaký cíl je předmětem našeho zájmu.
• Základním úkolem pak je, najít vše podstatné, co by mohlo dosažení požadovaného cíle ovlivnit, včetně
vlivu nepominutelných faktorů, kterými jsou ČAS-MOTIVACE-RIZIKA.
• Současně však také musíme pro naši záležitost vymezit její hranice, tj. co v jejím rámci můžeme ovlivnit a co
spadá do OKOLÍ, které ovlivnit nemůžeme.
2. Celek, jeho vazby a prvky, úrovně podrobnosti
• Vše podstatné, co nás ve výše uvedené souvislosti na zkoumané záležitosti jako CELKU zajímá, můžeme
rozdělit do dvou hlavních kategorií – vazby a prvky.
• První z nich jsou zobecněné VAZBY celku na okolí, kterými mohou být např. zákonné předpisy, pravidla,
vstupy-výstupy, podklady-výsledky, příjmy-výdaje, náročnost-úspora, pozitivní-negativní ovlivňování, celkové
souvislosti (kontext), atd, atd …
• Druhou pak jsou PRVKY jako zobecněné dílčí části celku, které chápeme jako „černé skříňky“, tj. zatím, na
úrovni celku, nás nezajímají jejich detaily, ani vazby, ale pouze jejich dílčí účel.
• Zobecnění spočívá v tom, že prvků i vazeb musí být zvládnutelný počet, tj. max 5 až 7 v každé kategorii, takže
musíme pro jejich pojmenování správně vystihnout, co je podstatné tak, aby v jejich souhrnu bylo vše zahrnuto.
• Z uvedeného plyne, že musíme postupovat „shora-dolů“ k dalším ÚROVNÍM PODROBNOSTI, kdy se každý z
prvků stane celkem s příslušnými vazbami a podrobnějšími prvky nižšího řádu.
Prakticky to znamená, že nemůžeme začít jednotlivými detaily, ale musíme se zaměřit na vše podstatné, co ovlivňuje
dosažení požadovaného cíle, a toto definovat jako několik "uchopitelných" dílčích částí. V tradiční terminologii se to
rovná obecně známému doporučení, podívat se na věc "s nadhledem", tj. na vyšší rozlišovací úrovni a "vyhmátnout
jádro problému". Teprve pak můžeme postupně přejít k dalším podrobnostem.
Důsledně účelový přístup a fakt, že vše může být relativní pak vede k tomu, že pokud budeme určitou záležitost
systematicky zkoumat z jiného úhlu pohledu, vazby na okolí i prvky budou jiné. Např. v situaci, kdy z fyzikálního
pohledu je nádrž na vodu naplněna z 50%, tak v jiných pohledech tentýž jev může znamenat „už máme jen polovinu
zásoby vody“ anebo zcela opačně „ještě máme poloviční zásobu“. Analýzu možných souvislostí z podobného zjištění „ve
skříňce je láhev vína“ si může čtenář zkusit sám.
Ještě je potřeba poznamenat, že mohou nastat situace, kdy pro naši záležitost existuje nějaký kriticky důležitý detail,
který má zásadní význam. V takovém případě je nutný korekční pohled „zdola-nahoru“ a upozornění na něj musí být
jedním z prvků celku na nejvyšší úrovni.
3. Systematický popis jako textový model originální záležitosti
• Modelování je vytvoření zjednodušené reprezentace skutečnosti nebo určitého námětu. Jedná se o běžně
rozšířené postupy ve všech oborech lidské činnosti, od dětských modelů, přes výkresy a mapy až po
matematické simulace složitých jevů či procesů.
• Výsledky prvních dvou kroků zkoumání naší záležitosti je potřeba zdokumentovat, aby bylo možno je
prezentovat, oponovat i dále rozpracovávat. K tomu účelu je navržen tzv. „systematický popis“, který by měl
umožnit zhuštěně a srozumitelně textově popsat každou úroveň podrobnosti modelu originální záležitosti na
jedné stránce.
• Závazné členění popisu:
1
Stručný název, který vystihuje CELEK a ÚČEL popisu – 1 řádek
2
přehled VAZEB celku na OKOLÍ – max 5 až 7 odstavců
3
přehled PRVKŮ jako dílčích částí celku – max 5 až 7 odstavců
4
textové rozvedení účelu, ke kterému popis slouží – max 5 až 7 odstavců
5
doplňující komentář
Jak už bylo uvedeno výše, tato vize-SM je předkládána jako HYPOTÉZA, jejíž konkretní praktickou použitelnost je potřeba ověřit na
příkladech z reálného života – autor: Vlastimil Čevela - Modřice, 29. září 2020