V roce 1929 zakoupila Báňská a hutní společnost děrnoštítkovou techniku 80-sloupcového elektromagnetického systému Hollerith dodávanou firmou IBM. Jednalo se o děrovače, přezkoušeče, třídiče a číselné tabelátory. První zpracovávanou agendou byla materiálová evidence a později přibyly i mzdy a další agendy. Údaje z materiálových výdejek se děrovaly do děrných štítků, které se pak ještě na přezkoušečích kontrolovaly na správnost. Na rozdíl od dnešního zpracování neexistovaly žádné další logické kontroly na správnost vstupních dat. Vyděrované štítky se pak několika průchody třídily a pak přicházely do tabelátorů, kde se tiskly výstupní sestavy. U tabelátorů se poprvé setkáváme s pojmem programování. Muselo se určit, které údaje se pro danou sestavu budou tisknout, které sloupce součtovat a jak. Tabelátory měly zabudovanou programovací desku a programovalo se zapícháváním propojovacích kablíků. První stroje kromě sčítání žádnou jinou výpočetní schopnost neměly. Pokud bylo nutno násobit např. počty kusů jednotkovou cenou, pak pracovnice účtárny přečetly vstupní údaje z naděrovaných štítků, vynásobily je na kalkulačkách (v té době samozřejmě mechanických) a zapsaly tužkou na štítek. Děrovačky je pak do štítků doděrovaly. Teprve v pozdějších letech byly dodávány kalkulační děrovače.

   V letech 1958 – 1959 začaly do OKR pronikat první serioznější zprávy o možnostech využití samočinných počítačů při zpracování dat z jednotlivých informačních oblastí hospodářských organizací. V roce 1962 byla ustavena pracovní skupina s úkolem poznat technické možnosti počítačů a programování. První praktické zkušenosti získávala na malém počítači LGP 30, instalovaném v Praze. Jednání o nákup počítače pro OKR vyvrcholila na Mezinárodním brněnském veletrhu v září 1963, kde byly kontrahovány dva malé počítače západoněmecké firmy ZUSE. Šlo o dva počítače typu ZUSE 23, z nichž jeden měl hned na počátku rozsáhlejší vybavení, a to takové, aby na něm bylo možno simulovat práci středního počítače.

   Výsledky práce s malými počítači typu ZUSE 23 prokázaly, že tyto stroje nevyhovují pro zpracování hromadných dat v tom rozsahu, v jakém se v OKR vyskytují. Požadavky mohla zvládnout pouze vyšší výpočetní technika, tj. střední počítač. Byly stanoveny cíle elektronického zpracování informací z následujících oblastí: zpracování čistých mezd pro všechny pracovníky revíru, zpracování skladové evidence, zpracování základního i vnitropodnikového účetnictví, zpracování informací o porubech a geologických zásobách, výpočty poklesů půdy. Pro jednotlivé okruhy byly ustanoveny odborné komise složené z pracovníků oborového ředitelství, pracovníků vybraných podniků a analytiků výpočetního střediska. Z analýzy vyplynuly požadavky na počítač s dostatečnou kapacitou pro vstup dat a tisk výstupních sestav.

   S rozsahem zpracovávaných dat narůstaly neúměrně požadavky na jejich centrální pořizování. Byla proto rozpracovaná koncepce decentralizovaného pořizování vstupních dat (prakticky děrné pásky) přímo na místě, kde vznikaly prvotní doklady. Významnou pomocí bylo zřizování tzv. výpočetních kanceláří většinou pro několik místně blízkých podniků. Postupně byly vybavovány potřebnou technikou a některé z nich se časem měnily na výpočetní střediska vybavená malými počítači [redakční poznámka *1/]. V roce 1973 bylo už 30 % vstupních dat pořízeno mimo centrální pořízení a tento podíl stále narůstal.

@@@ novinky - - - komentáře | autor: Karel Metzl

   V šedesátých letech minulého století začala firma IBM dodávat do tehdejšího Československa své počítače řady 360 a v sedmdesátých letech pak inovovanou řadu IBM 370. První tři počítače nové řady byly v roce 1973 nainstalovány v Kladenských dolech, na ÚTIA ČSAV v Praze a u nás v Závodě výpočetní techniky OKD v Ostravě. S řadou 360 a 370 přicházela firma IBM s novým programovacím jazykem PL/I, který měl nahradit údajně zastaralé jazyky Cobol a Fortran. V našem výpočetním středisku s tímto konceptem narazila.

   Již po instalaci a náběhu počítače ICT 1905 byla věnována pozornost i otázkám dalšího perspektivního rozvoje strojového zpracování informací v OKR. S využitím tuzemských i zahraničních zkušeností bylo prokázáno, že jeden střední počítač nevyřeší zpracování informačních potřeb pro tak rozsáhlou výrobně hospodářskou jednotku jako je OKR. Vedení oborového ředitelství proto souhlasilo s nákupem dalšího středního počítače. Před koncem roku 1970 se objevily první zprávy o postupném vývoji jednotné řady počítačů 3. generace v rámci RVHP, tj. počítačů typu RJAD později přejmenované na JSEP. Centrální orgány stanovily, že pokud bude v přechodném období tj. do dodávek počítačů RJAD, nutno realizovat nákup počítačů dovozem ze zahraničí, musí se orientovat na stroje, které jsou svou logikou a strukturou podobné vyvíjeným počítačům RJAD. Z kuloárů jsme věděli, že v NDR vyvíjený počítač EC 1040 se hardwarem i softwarem až nápadně podobá počítačům IBM 360 a tak volba nakonec padla na počítač IBM 370/145. Přes veškerou snahu o urychlení se podařilo uzavřít kontrakt až v dubnu 1972 s tím, že počítač bude dodán ještě do konce roku. Uvedený počítač byl dodán již v listopadu a od února 1973 začal pracovat v normálním režimu.

@@@ novinky |

   Instalace počítače Robotron EC1040 někdy v 70-tých letech byl v OKD krok nazpátek, na který se nedá zapomenout. Po počítači IBM 370 jsme spadli na nedokonalou kopii starší verze IBM 360.

   S postupným snižováním limitů výše zmíněného západního embarga na dodávaný hardware i software počítačů IBM se tak postupně nejen rozšířila vnitřní paměť systému IBM 370, ale 30 MB disky byly posíleny o 100 MB disky a ke konci osmdesátých let byl procesor IBM 370 nahrazen procesorem IBM 4341 s větší vnitřní pamětí i s pevnými disky o celkové kapacitě 10 GB. Takovýto systém pak v OKD pracoval až do poloviny devadesátých let minulého století. V té době už počet zaměstnanců OKD klesl z původních přes 100 tisíc jen na řádově desetitisíce důlních i nedůlních pracovníků.

   Původně používané dávkové a agendově orientované zpracování dat bylo postupně nahrazováno transakčně a databázově orientovanými úlohami a systémy a od roku 1996 bylo v OKD nasazeno celkem 5 systémů IBM AS/400, na nichž byly implementovány skoro všechny moduly systému SAP. V té době to byla jedna z největších implementací systému SAP na platformě AS/400 na celém světě.

Karel Metzl - Opava, duben 2015